Vojenská geografie na přelomu 80. a 90. let minulého století
Osmdesátá a devadesátá léta minulého století byla nejen obdobím intenzivního plnění vojenskoodborných úkolů a výcviku, ale zejména obdobím nebývalého vědecko-technického rozvoje, který souvisel především s masivním zaváděním výpočetní techniky, globálních navigačních systémů a nových měřických přístrojů a technologií. Toto období bylo po letech strukturální a organizační stability služby na přelomu osmdesátých a devadesátých let završeno elementárními strukturálními změnami souvisejícími se společenskými změnami v r. 1989 a rozpadem společného státu v r. 1993.
V osmdesátých letech bylo systematické úsilí věnováno vývoji a zavádění nových a modernizaci stávajících pojízdných souprav topografické techniky; nositelem úkolu byla především ÚTZ, jmenovitě její středisko v Dobrušce. V letech 1985–1986 byla obměna a modernizace všech pojízdných souprav dovršena. Modernizovány byly soupravy NTS, REPRO, POČTÁŘ, VÝDEJNA MAP. Nově byly vyvinuty a zavedeny soupravy GEOS, TOPOS a mobilní souprava pro inženýrsko-technické zabezpečení prací zeměměřiče vojenského stavebnictví ITZP.
Interiér polní pojízdné soupravy měřické skupiny pro geodetické zabezpečení GEOS
Štábní vozidlo Praga V3S
Interiér polní pojízdné soupravy REPRO
Zvýšené úsilí příslušníků služby, zejména u odřadů a polních složek ústavů, bylo věnováno výcviku a osvojení nové techniky a souprav, cvičení v náročných polních podmínkách v kterékoliv roční době a počasí. Cvičení potvrdila dobrou vybavenost a připravenost příslušníků pro plnění úkolů topograficko-geodetického zabezpečení; současně plnila i funkci náročných vojskových zkoušek způsobilosti a funkčnosti mobilních souprav a měřické a reprografické techniky, a dávala podněty pro jejich zdokonalení.
Výcvik příslušníků geodetických odřadů v zimních podmínkách kladl vysoké nároky na přípravu osob i techniky
V geodézii a geofyzice byly postupně zvládnuty a zavedeny metody fotografického, laserového a dopplerovského pozorování družic pro geodetické účely. Byly zavedeny nové generace geodetické techniky – gyroteodolity a gyronástavce, rádiové, světelné a laserové dálkoměry, elektronické tachymetry. Bylo zavedeno, zdokonaleno a na vysokém stupni přesnosti a spolehlivosti v globálním rozsahu prováděno kontrolní seismické sledování zkoušek jaderných zbraní. Významným vědecko-technickým přínosem byl vývoj a provozní zavedení databází geodetických a geofyzikálních dat a jejich využití při automatizovaném sestavování katalogů souřadnic, tvorbě map geodetických údajů a speciálních map s geofyzikálními daty.
V osmdesátých letech byly rádiové dálkoměry GET-B1 (vlevo) s dosahem 30 km nahrazeny rádiovými dálkoměry MT-A1 (vpravo) s dosahem 70 km
Rozsáhlé teoretické, výzkumné a experimentální práce byly vykonány na katedře a ve VTOPÚ v souvislosti s testováním a zpřesňováním československé AGS, s přípravou, prováděním a využitím výsledků vyrovnání JAGS, která pokrývala území všech socialistických států. Práce na JAGS byly ukončeny v r. 1983. Vytvoření JAGS umožnilo zpřesnit československý S-42; po zpřesnění byl nazván S-42/83. Služba využila výsledků vyrovnání JAGS ke zpřesnění souřadnic trigonometrických bodů a deformací S-JTSK a definování zpřesněného Souřadnicového systému Jednotné trigonometrické sítě (S-JTS). Ve spolupráci VTOPÚ, katedry a Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického (VÚGTK) bylo uskutečněno zpřesnění definice a výpočet průběhu kvazigeoidu v S-42/83 státního území pro převod výšek nadmořských na výšky geodetické vztažené k elipsoidu Krasovského.
Zásadní inovaci geodetických metod a techniky přineslo praktické využití Dopplerova jevu pro určování polohy pomocí družicových signálů. V rámci geodetických služeb socialistických států byl od r. 1984 realizován společný program určení souřadnic tzv. fundamentálních bodů JAGS. První mezinárodní družicové určení poloh bodů na našem území bylo provedeno dopplerovskou technologií systému TRANSIT v kampaních nazvaných DOC 84 a DOC 87. Observace při těchto kampaních byly uskutečňovány měřiči moskevského Ústavu fyziky Země ve spolupráci s VTOPÚ kanadskou aparaturou CMA 761. Díky dobré vzájemné spolupráci služba od měřičů získala nevyrovnané souřadnice bodu POLOM (ST. 1314) v souřadnicovém systému World Geodetic System 1972 (WGS72).
Schéma rozmístění bodů Jednotné dopplerovské sítě socialistických států a bodů Národní dopplerovské sítě Československa
Ve spolupráci VTOPÚ, Astronomického ústavu ČSAV a VÚGTK byla v r. 1988 zahájena na území České republiky (ČR) výstavba národní geocentrické sítě nultého řádu. Měření byla prováděna polskými aparaturami. Staniční měření aparaturou DOG-2 probíhala na Ondřejově. Retranslační měření byla prováděna aparaturou DOG-3. Retranslační měření prováděli měřiči VTOPÚ pomocí aparatur zapůjčených od Astronomického ústavu ČSAV. Polní měření probíhala na excentrických stanovištích, která umožňovala několikadenní nepřetržité observace. Měření proběhla pouze na části z původně plánovaných 11 bodů. Na území Slovenska uskutečnili dopplerovská měření maďarští geodeti. Měření bylo přerušeno vzhledem k nástupu nové generace družicových měření – měření technologií GPS (global positioning system).
Retranslační dopplerovská aparatura DOG-3
Specialisté služby se podíleli na gravimetrickém měření, zjišťování magnetometrických charakteristik zájmových území, zajišťovali observaci na kontrolních seismických stanicích Polom (VTOPÚ) a Kašperské Hory. Byly zpracovány nové katalogy souřadnic, upřesněné mapy geodetických údajů, nové speciální mapy geofyzikálních charakteristik území, periodicky obnovované Katalogy souřadnic Slunce a jasných hvězd. Služba zajišťovala rozsáhlé měřické práce při údržbě státních hranic. Na tomto úkolu se podílely VTOPÚ (hranice s Rakouskem a SRN – Spolková republika Německo) a 5. go Opava (hranice s NDR, Polskem, SSSR a Maďarskem). Na základě doporučení 30. zasedání československo-rakouské hraniční komise z října 1986, schválených příslušnými institucemi obou států, se VTOPÚ podílel i na plnění úkolů souvisejících s přípravou leteckého měřického snímkování a s výrobou fotomapy jako podkladu pro zpracování hraniční mapy hraničního úseku vodního toku Dyje.
Údržba hraničního kamene na dně vypuštěné Oravské přehrady
Částí sil se služba podílela i na údržbě geodetických sítí ve vojenských prostorech. Vojskové geodetické odřady budovaly tzv. speciální geodetické sítě a prováděly práce pro potřeby výstavby výcvikové základny, rekonstrukce a zodolnění letišť apod.
Koncem osmdesátých let bylo zahájeno plnění úkolu vytvoření databáze trvalých vlícovacích bodů na území státu – terénních bodů jednoznačně identifikovatelných na leteckých, příp. i kosmických snímcích.
Příslušníci katedry dále významnou měrou přispěli k moderním metodám vytyčování velkých týlových mostů, kde jako jedni z prvních použili laserovou techniku ve spojení s klasickými i moderními geodetickými přístroji.
V oblastech mapování a fotogrammetrie se negativně projevovalo zpoždění průmyslu NDR a SSSR ve vývoji a výrobě analytických fotogrammetrických vyhodnocovacích přístrojů, nízká kvalita dostupných snímků dálkového průzkumu Země (DPZ) i techniky a technologie jejich zpracování. Úsilí výzkumu a vývoje proto bylo ve službě orientováno na zdokonalení metod leteckého měřického snímkování, na ověření snímkování barevného a spektrozonálního, na osvojení nové letecké techniky a fotokomor.
Přínosem bylo rozpracování, zdokonalování a provozní zavedení a využívání metody analytické a později semianalytické aerotriangulace vyvinuté na katedře, která byla vysoce oceněna a převzata i zahraničím. Využití fotogrammetrie při mapování a obnově topografických map do r. 1980 fakticky stagnovalo na úrovni analogové techniky a technologií. Kromě uvedených metod se fotogrammetrie rozvíjela zejména v oblasti aplikace počínajícího DPZ pro potřeby topograficko-geodetického zabezpečení armády, ale i pro potřeby národního hospodářství.
V r. 1981 byla leteckým měřickým snímkováním zahájena třetí obnova topografických map 1 : 25 000, která byla ukončena v r. 1989. Původním záměrem bylo provést obnovu map pouze od měřítka 1 : 50 000. Závažné okolnosti (neúnosné zastarávání obsahu map 1 : 25 000, rozdílnost značkových klíčů, různorodost revizních podkladů a požadavky vojsk na mapy větších měřítek) vyvolaly rozhodnutí obnovit i mapy měřítka 1 : 25 000 při jejich současném převodu do aktuálního jednotného značkového klíče (značkový klíč Topo-4-3 z r. 1976). Tím byla zabezpečena jednotnost vojenského mapového díla a současně byly zpracovány jednotné kartolitografické originály a tiskové podklady pro další využití. Vzhledem k vysokým kapacitním nárokům na tento způsob obnovy se na pracích podíleli i topografové od frontového a armádních odřadů a některé mapové listy zpracovali i civilní partneři (např. Geodézie Opava). Čtvrtá obnova topografických map byla zahájena v r. 1988.
Od druhé poloviny 80. let bylo letecké měřické snímkování pro mapovací účely prováděno letouny Let L-410 FG Turbolet (vlevo) a Antonov AN-30 (vpravo)
Technologie obnovy topografických map zůstávala prakticky na stejné úrovni. Některé speciální a velkoměřítkové mapy byly zpracovány na bázi fotoplánu – fotomapy. Zkoušky využití snímků DPZ nevedly k výsledkům potvrzujícím jejich měřickou využitelnost. Snaha MNO, Českého úřadu geodetického a kartografického a Slovenského úradu geodetického a kartografického nalézt cesty efektivní spolupráce při tvorbě a údržbě map středních měřítek nevedla do r. 1989 k využitelným závěrům.
V oblasti velkoměřítkového mapování byly v letech 1984 až 1988 pro Vojenské lesy a statky zpracovány pozemkové mapy vojenských újezdů v měřítku 1 : 5 000. Zmapováno bylo všech 12 tehdejších újezdů. Toto dílo je pozoruhodné tím, že pro jeho zpracování byla vytvořena první ucelená automatizovaná technologie s využitím počítačové grafické techniky ve spojení s využitím geodetických, fotogrammetrických a kartometrických metod.
Výřez Pozemkové mapy vojenského újezdu Dobrá voda 1 : 5 000
V oblasti kartografie bylo vedle standardní produkce rozhodnuto vydávat mapy měřítek 1 : 200 000, 1 : 500 000 a 1 : 1 000 000 a další podklady použitelné pro společné působení vojsk v národním a ruském jazyce. Jednalo se o tzv. dvoujazyčné mapy. Úkol byl zastaven v r. 1989.
V kartografické reprodukci a tisku byl nadále hlavním úkolem tisk map. Barevné vyjádření obsahu topografických map měřítek 1 : 25 000 až 1 : 200 000 bylo při tisku upraveno tak, aby mohly být tištěny standardizovaným čtyřbarevným tiskem, což po zavedení čtyřbarvových ofsetových tiskových strojů ve VKÚ umožnilo tisk mapy jedním průchodem strojem.
Čtyřbarvový ofsetový archový tiskový stroj VKÚ Planeta
Při práci s tiskovými deskami byl řešen problém náhrady ekologicky závadných sloučenin chromu. Pro tisk se prosadilo používání hliníkových tiskových desek (u maloformátových tiskových strojů hliníkových fólií) s nanesenou citlivou vrstvou; tiskové desky byly zpracovávány ve vyvolávacím automatu. Pro expediční a dokončovací práce byly zavedeny stroje na počítání papíru, zdokonalené poloautomatické snášecí, skládací a vázací stroje, řezačky. Pro tiskárny odřadů, svazků a pro rozmnožovny byla zavedena souprava „malý knihař“.
Polní kartoreprodukční odřady byly vybaveny ofsetovými tiskovými stroji AD-714/V
Pro pohotové kopírování a rozmnožování textových a grafických informací se prosadily reprografické metody. Služba byla iniciátorem jejich zavádění a využívání v armádě, stala se jejich materiálním hospodářem a rozmnožovny vybavené reprografickou technikou celoarmádně metodicky řídila. Zaostávání vývoje československého průmyslu vedlo k používání dovozní techniky umožňující změnu formátu kopírování, později i kopírování barevných předloh. Dočasné využívání techniky a technologií mikrografie bylo v polovině osmdesátých let překonáno možnostmi výpočetní techniky a jejích záznamových médií, možnostmi techniky videozáznamové.
Opticko-mechanický překreslovač Wild E4
V geografii bylo úkolem sjednocovat a modernizovat obsah, formy, názornost a přehlednost vojenskogeografických vyhodnocení území, audiovizuálních pomůcek a filmů o charakteristikách operačních směrů a čar, o výškových překážkách a orientačních bodech pro letectvo. Po r. 1980 bylo se stoupající intenzitou zahájeno využívání výpočetní techniky a budování jednotlivých vojenskogeografických datových bází.
Rozvoj této oblasti byl determinován především požadavky a přístupy štábů, úrovní modernizace jejich pracovních podmínek, úrovní vybavení výpočetní a zobrazovací technikou. Zaváděný systém PASUV (SSSR) nesplnil očekávání. Úsilí služby bylo proto orientováno na obsahové a informační zdokonalování konvenčních speciálních map a vojenskogeografických podkladů, na zkvalitnění filmů a diafilmů o válčišti a po r. 1985 na vývoj, uplatnění a využívání digitálních forem vojenskogeografických informací. Vedle databází digitálních modelů reliéfu dvou úrovní byl zahájen vývoj digitálního modelu území rozlišovací úrovně mapy 1 : 200 000 a seznam zeměpisných jmen ze zájmového prostoru. Učitelé katedry se mj. podíleli na řešení geografického podkladu palubního elektronického systému, jímž měla být vybavena letadla naší armády.
V letech 1987–1989 pokračovala spolupráce služby s Českým úřadem geodetickým a kartografickým a Slovenským úradom geodézie a kartografie na přípravě databázových technologií tvorby topografických map v měřítkách 1 : 10 000 a 1 : 25 000. Tím byly položeny základy budoucího Vojenského topografického informačního systému. V r. 1989 byly do služby pořízeny první tři interaktivní grafické pracovní stanice na bázi 16bitových procesorů, operačního systému DOS a grafického softwaru AutoCad verze 7, které umožnily zahájit využívání interaktivních počítačových technologií v kartografické praxi.
Vojenská geografie v období společenských změn v roce 1989
Vnitropolitické změny, ke kterým došlo v Československu od listopadu 1989, a nová mezinárodněpolitická i vojenská orientace republiky měly zásadní vliv na postavení a poslání armády, včetně vojenské geografie. Byla zrušena organizace Varšavské smlouvy (14. 5. 1955 – 1. 6. 1991) a její vojenský orgán – Spojené velení, což umožnilo obnovit vojenskou suverenitu Československa a jeho armády. Byla rozpuštěna Rada vzájemné hospodářské pomoci (8. 1. 1949 – 28. 6. 1991) a uvolněna dosavadní koaliční omezení v informačním a obchodním styku se zahraničím.
V r. 1990 odešel do zálohy náčelník služby genmjr. Ing. Ladislav Kebísek. Novým náčelníkem služby byl ustanoven plk. Ing. Karel Raděj, CSc.
Výrazem politických změn bylo i přijetí nového názvu státu – Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR) – včetně přehodnocení mezinárodních vztahů. Byla přijata vojenská doktrína ČSFR, vymezující armádě jako základní její obrannou funkci. Československo přijalo závazné limity početních stavů armády, zbraní a zbraňových systémů. Uvedené a další skutečnosti vytvořily nové podmínky i pro činnost služby.
Byla zrušena opatření k topograficko-geodetickému zabezpečení útočné činnosti armády a k topograficko-geodetickému zabezpečení společné činnosti vojsk armád států zrušené Varšavské smlouvy. Zájmový prostor působení armády a tím i odpovědnosti služby za geodetickou a topograficko-kartografickou přípravu území byl omezen pouze na vlastní území republiky a na příhraniční pásmo se sousedními státy. V souladu s tím byla přehodnocena organizace a působnost především polních útvarů a zařízení služby.
Při reorganizaci armády v r. 1992 byly zrušeny 5. go Opava (200 příslušníků), armádní topografické odřady v Příbrami a Písku (celkem 150 příslušníků), kartoreprodukční odřad v Hradci Králové (21 příslušníků), mobilizačně vytvářené odřady, frontové a armádní topografické sklady (celkem 35 příslušníků) a další jednotky. Byly zrušeny zásoby map a materiálu určené k zajištění potřeb vojsk při útočné operaci vedené mimo území státu.
U nově vytvořených vojenských velitelství Západ, Střed a Východ byly, kromě topografických orgánů velitelství, zřízeny odřady topografického a kartoreprodukčního zabezpečení, u Velitelství letectva a protivzdušné obrany (VeLPVO) byl zřízen kartoreprodukční odřad. Všechny nově vytvořené topografické jednotky byly vyzbrojeny a předurčeny jen pro úkoly obrany státu.
Při reorganizaci Federálního ministerstva obrany (FMO) v r. 1992 bylo topografické oddělení začleněno do podřízenosti Hlavní operační správy GŠ (HOS GŠ). Podstatně byly sníženy mírové i válečné počty služby. Přímo podřízeným ústavům a zařízením byly po snížení počtů nově stanoveny úkoly odpovídající obranné vojenské doktríně státu. Byla změněna materiálová působnost služby. Topografický materiál a technika přešly do působnosti hlavního týlu, mapy a topografické podklady zůstaly v působnosti a odpovědnosti služby. Náčelníkovi služby byla zachována materiálová odpovědnost, výzkumná a vývojová působnost a odpovědnost. Materiální orgány služby přešly do orgánů týlu, odpovídajícím způsobem byla rozdělena i ÚTZ, její střediska a zásoby.
K zásadní změně došlo v tomto období i na katedře geodézie a kartografie Vojenské akademie (VA). Všechny laboratoře a dílny katedry (kromě cvičného bodového pole) byly, stejně jako celý zbytek katedry, dislokovány v původních prostorech ústavů geodetického oboru VŠT. V nových společenských podmínkách se poměrně brzo velení armády a VA rozhodlo vrátit historické prostory a budovy zpět Vysokému učení technickému a Masarykově univerzitě v Brně. Toto rozhodnutí vyvolalo potřebu přemístit katedru a její laboratoře do jiných prostor. Katedra se v letech 1990 a 1991 přestěhovala do nově postavené budovy v Brně-Řečkovicích. V nových prostorech byly vybudovány nové laboratoře a vznikly tu i základní a speciální učebny. V okolí katedry bylo i postupně vybudováno cvičné bodové pole.
Nové vojenskopolitické podmínky a opatření s nimi spojená vyžadovaly od služby, jejích řídicích orgánů i všech příslušníků značné organizátorské úsilí a pracovní odpovědnost. I v podmínkách reorganizace, redislokace a rozsáhlých personálních změn bylo nezbytné udržet pohotovost topograficko-geodetického zabezpečení. Nové doktrinální zásady rozpracované GŠ bylo nutné v krátké době promítnout do nového obsahu a forem topografických podkladů pro vojska.
Zcela nové úkoly přinesla perspektiva vstupu republiky do Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO – North Atlantic Treaty Organization) a tomu odpovídající nezbytná kompatibilita československé armády s armádami NATO, vysílání československých jednotek do zahraničních mírových operací. Bylo nutno se připravit na přechod na standardy NATO, zejména na přijetí a zavedení nového Světového geodetického systému 1984 (World Geodetic System 1984 – WGS84) a současně vycvičit příslušníky armády v používání standardizovaných map NATO, zmíněného souřadnicového a hlásných systémů. Stejně aktuální bylo naučit se práci s přijímači GPS. Naléhavým požadavkem se stalo zvýšení jazykových znalostí příslušníků služby, zejména angličtiny.
Citlivým a odpovědným úkolem byla rehabilitace vojáků i občanských pracovníků neprávem postižených v předchozích obdobích.
Nové podmínky pro zahraniční styky, důvěra a volnost rozhodování daná vedoucím funkcionářům vytvořily zcela nové podmínky pro vnitrostátní i mezinárodní spolupráci v oblasti pracovních vztahů i ve vědecko-technickém rozvoji. Výrazem nových podmínek a důvěry bylo navázání styků, vzájemná výměna informací a delegací, dohoda o spolupráci s německou vojenskou geografickou službou.
Na novém základě byla navázána spolupráce s topografickými službami polské a maďarské armády. Za nejvýznamnější je možno označit navázání styků a spolupráce s vojenskou mapovací službou (DMA – Defense Mapping Agency) armády Spojených států amerických (USA – United States of America). Jejím výsledkem bylo podepsání první dohody mezi ministerstvy obrany obou zemí v r. 1991.
Dne 10. prosince 1991 podepsali ministr obrany USA Richard Cheney a ministr obrany ČSFR PhDr. Luboš Dobrovský Základní dohodu o výměně a spolupráci mezi Federálním ministerstvem obrany České a Slovenské Federativní Republiky a Ministerstvem obrany Spojených států amerických v oblasti topografického mapování, námořního a leteckého mapování, geodézie a geofyziky, digitálních dat a s tím souvisejících materiálů. Dohoda byla uzavřena na dobu neurčitou. Jejími přílohami se postupně staly:
- příloha A konkretizující spolupráci v oblasti topografických map, geodetických a geofyzikálních dat a s tím souvisejících materiálů;
- příloha B konkretizující spolupráci v oblasti leteckých navigačních map a letových informačních publikací;
- příloha C konkretizující spolupráci v oblasti digitálních dat a příbuzných materiálů;
- příloha D stanovící zásady administrativního zabezpečení spolupráce.
Na základě této dohody byly vzájemně vyměněny informace o organizaci, působnosti a úkolech služeb, ukázky map a podkladů a došlo k vzájemným návštěvám představitelů a specialistů obou stran.
Ministr obrany USA Richard Cheney a ministr obrany ČSFR PhDr. Luboš Dobrovský podepisují za přítomnosti tehdejšího náčelníka služby plk. Ing. Karla Raděje, CSc., dohodu o spolupráci mezi oběma ministerstvy obrany
Podpisu smlouvy se zúčastnila i tehdejší velvyslankyně USA v ČSFR Shirley Jane Temple-Blacková
Jedním z nejvýznamnějších přínosů této dohody byla pomoc amerických specialistů při zavádění metod a techniky GPS při zaměření a výpočtu souřadnic vybraných bodů československé astronomicko-geodetické sítě NULRAD ve WGS84 pro převod československých geodetických základů do WGS84.
Připravováno bylo navázání spolupráce v obdobném rozsahu s partnerskými službami armád SRN, Rakouské republiky, Spojeného království, Francie, Španělska a dalších států.
Odbourání dřívějších bariér, nové možnosti zahraniční spolupráce a nákupu techniky a technologií bez omezujících podmínek vytvořily zcela nové podmínky pro dynamický vědecko-technický rozvoj a inovaci technologií. Cílevědomá a promyšlená inovační politika se stala předpokladem pro převzetí zahraničních technologií a zkušeností i pro zajištění slučitelnosti jako podmínky budoucí zahraniční spolupráce. Změnil se obsah práce výzkumných pracovníků; jejich úkolem bylo zobecňovat potřeby služby, zpracovávat kvalifikované poptávky a podmínky dodávek, provádět výběrová řízení, zajišťovat osvojení a zavedení nových technologií.
Díky novým podmínkám služba v letech 1990–1992 zakoupila a zavedla analytický fotogrammetrický vyhodnocovací přístroj Planicomp P3, redakčně-sestavitelský a editační systém Desk Top Publishing, přijímače GPS, vybudovala v ústavech počítačové sítě osazené 16bitovými osobními počítači, technicky i technologicky vybavila VTOPÚ a VZÚ prostředky pro vývoj, výstavbu a provozní přípravu Vojenského informačního systému o území (VISÚ).
Redakčně-sestavitelský, sázecí a editační systém Desk Top Publishing ve VZÚ
Univerzální vyhodnocovací přístroj Planicomp P3
V r. 1991 byl Parlamentem ČSFR přijat nový zákon o vysokých školách (č. 172/1990 Sb.), který umožnil organizovat vysokoškolské studium i jako dvoustupňové s bakalářskou a magisterskou částí. Tento plán byl na katedře geodézie a kartografie zaveden v akademickém r. 1992/93. Využíváno bylo i všech dostupných forem k rozšíření znalostí cizích jazyků – studijní pobyty v zahraničí, vysílání do jazykové školy FMO, umožnění a podpora individuálního studia.
Od r. 1991 bylo další vzdělávání v armádě zabezpečováno systémem kurzů. Hlavní linii těchto kurzů tvořily praporní a brigádní velitelské kurzy a kurz Generálního štábu. Tyto kurzy byly převážně desetiměsíční. Vedle velitelských kurzů byly pro praporní a brigádní úroveň organizovány štábní kurzy určené pro příslušníky štábů jednotek a útvarů.
V minulosti se služba zabývala i přípravou záložních důstojníků. Po zrušení vojenských kateder vysokých škol byla v r. 1991 při Vojenské akademii v Brně obnovena škola důstojníků v záloze, včetně záloh topografické odbornosti. Vzhledem k celkovému vývoji armády byla tato škola na přelomu milénia zrušena.
V oborech geodézie a geofyziky bylo dokončováno vyhodnocení využití výsledků vyrovnání JAGS ke zpřesnění československé AGS, připravováno zdokonalení mapy geodetických údajů, vybraní pracovníci se připravovali na provozní využití technologie GPS ke zpřesnění geodetických sítí ČSFR i k rutinním geodetickým měřením, na připojení československé AGS k celosvětovým referenčním geodetickým systémům.
Jako první byly ve spolupráci služby a Geodetického ústavu v Praze s perspektivou společné výstavby geocentrického geodetického systému v ČSFR zakoupeny v r. 1991 tři geodetické přijímače GPS značky Geodimeter Geotracer 100
Byla ukončena spolupráce s bývalým SSSR na seismické kontrole atomových zkoušek; seismická stanice Polom později zahájila spolupráci s Geofyzikálním ústavem Akademie věd ČR (GFÚ AV ČR) na pokračování observace seismických jevů v mezinárodní síti. Zastaveno bylo pozorování umělých družic Země pro geodetické účely. Byla ukončena spoluúčast služby na gravimetrickém a geomagnetickém měření; omezena byla účast na hraničních pracích, jejichž část již převzaly civilní zeměměřické orgány.
Širokopásmový zpětnovazebný seismometrem Streckeisen STS-2 švýcarské výroby (na obrázku) a seismická aparatura Q52K americké firmy Quanterra nahradily v r. 1992 zastaralou sovětskou seismickou aparaturu na stanici Polom
V r. 1992 se vojenští zeměměřiči zapojili do kampaně GPS CS-NULRAD-92, jejímž cílem bylo vytvoření geodetické sítě nultého řádu propojené s evropským rámcem EUREF (European Reference Frame). Na podzim r. 1992 byla na území republiky provedena kampaň GPS pod názvem VGSN-92 s cílem definovat na vybraných 19 referenčních bodech WGS84.51 Poté následovaly náročné analytické a programátorské práce, na jejichž konci byla převedena celá banka geodetických údajů do nově definovaného referenčního rámce WGS84. Tato kampaň položila geodetické základy systému WGS84.
Síť bodů kampaně VGSN-92 se zakreslením vektorů odchylek mezi S-42/83 a WGS84
Kampaň VGSN-92 proběhla na základě vzájemné dohody mezi službou a DMA a měla za cíl zaměřit s maximální dosažitelnou přesností souřadnice vybraných geodetických bodů na území ČSFR. Měření GPS na bodech CS-NULRAD-92 přijímači Astech MD-XII zabezpečila DMA a v r. 1993 služba obdržela výpočty souřadnic bodů ve WGS84. Absolutní přesnost výsledných souřadnic byla charakterizována střední chybou 1 m; relativní přesnost vzhledem k bodům, které byly zaměřeny absolutní metodou GPS (Pecný, Velký Inovec), byla lepší než 0,042 m.
Skupina měřičů mapovací agentury USA a topografické služby při kampani GPS VGSN-92
V mapování a fotogrammetrii bylo hlavním úkolem pokračování 4. obnovy topografických map. Pracovníci fotogrammetrie řešili úkol osvojení a využití technologií analytické fotogrammetrie, zpracování a využití snímků DPZ. V souvislosti s přípravou na rozdělení republiky VKÚ pohotově provedl přednostní obnovu hraničních listů Topografické mapy 1 : 25 000.
Základním úkolem kartografie bylo zpracovávat výsledky obnovy map v celé měřítkové řadě, upravit mapové dílo a další kartografické podklady do souladu se státoprávním uspořádáním ČSFR i sousedních států, nahradit dvojjazyčné mapy měřítek 1 : 200 000, 1 : 500 000 a 1 : 1 000 000 aktualizovanými mapami národní verze. Výrazně narostly úkoly pohotových kartografických prací a grafických podkladů pro velení armády a pro vládní orgány.
Vojenská geografie a redakční orgány ústavů řešily novou koncepci vojenských speciálních map a vojenskogeografických podkladů, technologie a podklady pro změnu hranic, pojmenování států a sídel v Evropě i bývalém SSSR.
Reprodukční a polygrafické provozy vedle tisku obnovených map byly ve vzrůstající míře úkolovány tiskem vojenských periodik, služebních tiskovin a dalších služebních dokumentů.
Po r. 1989 se otevřely nové možnosti implementace moderních technologií a postupů v geografickém zabezpečení vojsk. Na významu začaly nabývat počítačově orientované geografické informační systémy. Služba využila nových možností a již v letech 1990–1993 vyvinula informační systém nazvaný Info 1.1 a vytvořila digitální model území v referenčním měřítku 1 : 200 000, známý jako Digitální model území 200 (DMÚ 200).
Organizační, dislokační a personální změny a snížení počtů prakticky všech součástí služby, změny v materiální působnosti služby a v právním postavení VKÚ si vynutily změny v systému řízení, přesun působností i pravomocí na podřízené ústavy a orgány, i mezi ústavy a útvary navzájem; mimořádné úsilí si vyžádaly i změny personální.
Díky iniciativě příslušníků služby a technickým možnostem se výpočetní technika, zejména osobní počítače, stále více uplatňovaly ve finančních a personálních agendách, v plánování a řízení výroby, při řešení expertních úloh apod.
Náročným úkolem konce r. 1992 byla příprava a vlastní provedení delimitace topografických podkladů, archivních fondů, zásob map a techniky, technologií v souvislosti s přijetím ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky. Z tohoto opatření logicky vyplynulo vytvoření samostatných armád obou republik, a tudíž i samostatných topografických služeb. Delimitační práce byly odpovědně připravovány za účasti zástupců obou stran. Připravená smlouva o spolupráci obou nástupnických služeb a ustavení společné koordinační rady vytvářely předpoklady pro dobrou součinnost v dalším období, pro zachování a rozvíjení tradičně dobrých vztahů mezi českými a slovenskými vojenskými geografy.
Přijetím ústavního zákona č. 542/1992 Sb. zanikla 31. prosince 1992 i společná československá armáda. Tímto dnem tak skončila i dlouholetá historie společné československé topografické služby.
Poslední společná fotografie nejvyšších funkcionářů služby, pořízená při jejich setkání v Harmanci na jaře r. 1992; zleva v tehdejších hodnostech a funkcích: plk. Ing. Bohuslav Haltmar – náčelník VZÚ, plk. Ing. Rudolf Filip – náčelník VTOPÚ, plk. Ing. František Koloušek – náčelník služby Vojenského velitelství Západ, plk. Ing. Jiří Toman – zást. náčelníka služby, plk. Ing. Emil Lakota – zást. náčelníka VKÚ, plk. Ing. Karel Raděj, CSc. – náčelník služby, pplk. Ing. Peter Forgách – náčelník služby Vojenského velitelství Východ, plk. Ing. Josef Spurný – náčelník ÚTZ, plk. doc. Ing. Dalibor Vondra, CSc. – náčelník katedry geodézie a kartografie VA, pplk. Ing. Zdeněk Širůček – náčelník VS 090, plk. Ing. Jaroslav Žáček – náčelník služby Vojenského velitelství Střed
Vojenská geografie po vzniku samostatné České republiky
Dne 1. ledna 1993 vznikla Armáda České republiky (AČR) a v jejím rámci topografická služba AČR (TS AČR). Po rozdělení společné československé služby zůstaly TS AČR její teritoriální ústavy a zařízení (VTOPÚ v Dobrušce, VZÚ v Praze, VS 090 v Praze, ÚTZ v Praze s odloučeným Střediskem výroby oprav a komparace v Dobrušce) a příslušné vojskové topografické orgány, odřady topografického zabezpečení a kartoreprodukční odřady dislokované na území ČR. Ke slovenské službě byl převeden VKÚ Harmanec a všechny topografické orgány a zařízení dislokované na území Slovenské republiky.
Na centrální úrovni se 1. ledna 1993 nejvyšším řídicím orgánem služby stalo topografické oddělení Generálního štábu, začleněné jako jedno z oddělení do HOS GŠ. Náčelník TOd GŠ současně vykonával funkci náčelníka služby. Náčelníkovi služby byly přímo podřízeny oba ústavy, VS 090 a ÚTZ; odborně mu byly podřízeny topografické orgány nižších stupňů.
V oblasti mezinárodní spolupráce byl jedním z hlavních úkol provedení delimitace techniky, materiálu a archivních fondů podle stanoveného klíče (2:1) se slovenskou stranou po rozpadu společného státu.
V oblasti vzdělávání bylo v akademickém r. 1992/1993 na katedře poprvé zavedeno tzv. dvoustupňové studium. Velení služby a katedry geodézie a kartografie usoudila, že výkon základních funkcí, na které nastupují absolventi katedry, v řadě případů nevyžaduje úplné inženýrské vzdělání. Proto katedra využila možnost danou novým zákonem a upravila studijní plán na dvoustupňový s tříletou bakalářskou částí a dvouletou částí magisterskou. Od téhož akademického roku byla vědecká příprava, která se již od počátku existence katedry uskutečňovala jako interní nebo externí vědecká aspirantura či jako aspirantura školicích pracovišť, nahrazena postgraduálním doktorandským studiem. Studijní plány byly postupně upravovány a modernizovány v souladu s novými trendy ve vývoji geografického zabezpečení. Příprava byla zaměřena na zvládnutí základních teoretických a praktických znalostí a dovedností v oboru pro používání nejmodernější techniky a technologií. Standardním požadavkem se nově stala znalost používání přístrojů GPS a totálních stanic při geodetických pracích, využívání technologií geografických informačních systémů při plnění úkolů geografického zabezpečení.
Fotogrammetrický přístroj Stereoplot firmy Carl Zeiss Jena doplněný výstupem na osobní počítač
V tomto období došlo také k rozšíření možností dalšího odborného i vojenského vzdělávání v zahraničí. Otevřely se nové možnosti zejména v USA, Francii, Německu, Španělsku a Velké Británii. Jako první nabídly svou vojenskou vzdělávací instituci USA. Od r. 1992 se v Defense Mapping School (později přejmenované na Defense Geospatial-Intelligence School) ve Fort Belvoir ve Virginii důstojníci služby mohli seznámit s technikou, technologiemi a procesy systému geografické podpory v odborných kurzech v oblasti geodézie, GPS, DPZ nebo analýz terénu. Délka těchto kurzů se pohybovala v rozmezí od tří do sedmi měsíců a jejich studiu zpravidla předcházela intenzivní jazyková příprava v Defense Language Institute/English Language Center na letecké základně Lackland v San Antoniu trvající minimálně devět týdnů. Dalším vzděláváním orientovaným především na využití technologií DPZ prošli důstojníci služby ve Francii, ve škole Groupement pour le Développement de la Télédétection Aérospatiale v Toulouse, a to buď v sedmitýdenním kurzu pro využití DPZ v kartografii, nebo v desetiměsíčním kurzu komplexního využití DPZ. Další možností jsou jedno až dvoutýdenní kurzy v NATO School v Oberammergau v Německu zaměřené na přípravu geografických důstojníků pro velitelské struktury a operace NATO. Dále to byly původně tříměsíční, později šestiměsíční a nakonec tříleté kurzy v European Union Satellite Center v Torrejón de Ardoz ve Španělsku s odborným zaměřením na DPZ a zejména na obrazové zpravodajství. Dva příslušníci služby rovněž absolvovali čtrnáctiměsíční Army Survey Course v Royal School of Military Survey v Hermitage ve Velké Británii zaměřený na digitální geografické informace zakončený možností získat titul Master of Science (MSc.).
V oblasti geodézie služba v r. 1993 ve spolupráci se skupinou pro geodézii NATO uspořádala mezinárodní seminář „Úloha moderní geodézie v ozbrojených silách“. Na tomto semináři byl mj. projednáván úkol „Úlohy moderní geodézie v topografickém zabezpečení AČR“, který byl posléze rozčleněn do šesti dílčích úkolů, které měly v následujících letech významný dopad na další činnost služby.
Náčelník služby plk. Ing. Karel Raděj, CSc., při zahajovacím projevu v rámci mezinárodního semináře „Úloha moderní geodézie v ozbrojených silách“ konaného v listopadu 1993
V oblasti budování geodetických základů služba v r. 1993 kontinuálně navázala na výsledky kampaně VGSN-92 zahájené v r. 1992 a po získání výsledků z této kampaně zahájila náročnou etapu převodu souřadnic polohového bodového pole z S-42/83 do WGS84. Do r. 1994 služba spolupracovala s civilními zeměměřiči na úkolu vybudování geocentrického geodetického systému ETRF-89 (European Terrestrial Reference Frame 1989) na území ČR (kampaně DOPNUL).
Rozmístění referenčních bodů WGS84 (G873)
Od r. 1992 byla v souladu se zahájením definování WGS84 na území ČR na stanici Polom uskutečňována měření GPS. Nově byl vybudován observační bod s označením POL1, který se stal jedním z definičních bodů WGS84 a stal se rovněž součástí základní geodynamické sítě ČR. Tím byly položeny základy pro vytvoření tzv. referenční stanice GPS.
V oblasti plnění konkrétních úkolů geodetického zabezpečení služba plynule navázala na svoji činnost v předchozích letech; jejich struktura se ale postupně měnila. Do r. 1994 služba prováděla delimitační a demarkační práce na státní hranici. Ve zmíněném roce byly tyto práce ukončeny a působnost při plnění úkolu přešla plně na Ministerstvo vnitra a civilní rezort zeměměřictví.
Měřické práce na státní hranici
Na stanici Polom je od 90. let minulého století prováděno měření tíhového zrychlení absolutním gravimetrem. V podzemním objektu stanice je stabilizován jeden z 15 absolutních tíhových bodů základního tíhového bodového pole ČR (tíhový bod 79 Polom). První absolutní měření tíhového zrychlení bylo na tomto bodě provedeno v r. 1993 gravimetrem FG5 č. 107 obsluhovaným pracovníky DMA.
Po r. 1989 byla díky uvolnění informací o seismických jevech pro všeobecné použití přehodnocena činnost seismické stanice Polom a od r. 1992 byla za odborné pomoci GFÚ AV ČR a DMA zahájena nová etapa rozvoje tohoto pracoviště.
V r. 1992 byla na stanici Polom nainstalována seismická a telemetrická záznamová aparatura Q52K americké firmy Quanterra a širokopásmový zpětnovazebný seismometr Streckeisen STS-2 švýcarské výroby. Stanice se stala součástí globálního seismologického systému SPYDER, provozovaného konsorciem IRIS (Incorporated Research Institutions for Seismology), sdružujícím více než čtyřicet amerických univerzit.
V oblasti dálkového průzkumu Země byla první polovina 90. let minulého století ve znamení pokračujícího využívání analogových i analytických zařízení a technologií. Fotogrammetrických prací se využívalo zejména při zhušťování bodového pole trvale stabilizovaných bodů, které později sloužilo jako hlavní referenční podklad při řešení aerotriangulace leteckých měřických snímků (dále jen „snímek“) v rámci obnovy topografických map.
V oblasti topografického mapování bylo jedním z hlavních úkolů služby po vzniku samostatné ČR dokončení 4. obnovy topografických map, zahájené v r. 1988, a vydání topografických map v S-42/83. Topografická část 4. obnovy byla historicky poslední, která byla prováděna klasickými analogovými metodami a technologiemi – ať to bylo u topografů, fotogrammetrů nebo na pracovišti kresby.
Na všech pracovištích se používaly dnes již historické kartografické nástroje a přístroje bez použití jakékoliv digitalizace. Práce spočívala v topografickém a fotogrammetrickém vyhodnocení změn situace v kancelářských podmínkách, topografickém vyhodnocení předepsaných prvků v terénu (místní šetření) a ručním vykreslení nových prvků do revizních podkladů. Základními pracovními nástroji a pomůckami topografů a kresliček byly tzv. šábr (škrabka na odstraňování staré situace z revizních originálů), pastelky předepsaných barev, černá a červená klasická a tzv. leptací tuš (používala se na astralonové fólie revizních originálů), vykreslovací nástroje (násadková pera, nulátko, „volnooska“, přímková pera apod.), stolní stereoskop, lupa, mazací pryž a další a další pomůcky.
Pracoviště topografa při vyhodnocení změn klasickou (analogovou) technologií – pracovní stůl s osvětlovací rampou, revizní podklady (revizní originály polohopisu a výškopisu, zvětšenina snímku), stolní stereoskop s dvojicí snímků pro stereoskopické vyhodnocení a další potřebné pracovní pomůcky
V oblasti kartografie musela služba po rozpadu Československa řešit problém náhrady kartolitografických kapacit, které byly koncentrovány především do VKÚ v Harmanci. Předpoklad, že VZÚ převezme od VKÚ úkol kartografického zpracování a tisku topografických map, se nenaplnil a bylo rozhodnuto, že tato působnost přejde na VTOPÚ, kde byl teprve budován komplexní digitální produkční systém. Z tohoto důvodu nebyly ve službě v devadesátých letech vytvořeny dostatečné kartolitografické a redakční kapacity a až do r. 1998 topografické mapy kartograficky zpracovával a tiskl VKÚ v Harmanci.
1985_1994_28_kartolitografie_VZU.jpg
Kartolitografka při rytí originálu situace mapy do speciální rycí vrstvy
V souvislosti s rozpadem federace byla bezodkladně zpracována celá řada map s úpravou pro samostatnou ČR. V rámci příprav na začlenění do struktur NATO, pro potřeby plánování a vedení společných operací, výcviku s jednotkami armád NATO bylo v polovině devadesátých let zahájeno zpracování map podle standardizačních norem Aliance.
Počátkem r. 1994 byla ve službě vytvořena Skupina pro koordinaci přechodu na standardy NATO. Ve vztahu k topografickým mapám bylo nutné urychleně:
– zhodnotit stávající topografické mapové podklady z hlediska možnosti jejich dalšího využití v AČR v nových podmínkách;
– prostudovat základní požadavky obsažené ve standardech NATO a vztahující se k topografickým mapám;
– formulovat požadavky na jejich přizpůsobení novým standardům a navrhnout v daných podmínkách reálný postup jejich splnění.
V oblasti vojenské geografie byl na počátku 90. let minulého století ve službě zpracován Ediční program tvorby a obnovy speciálních map a vojenskogeografických podkladů, jenž se stal mj. základem nového pojetí a produkce vojenskogeografických informací a pohotových informačních služeb.
V r. 1993 bylo zpracováno Vojenskogeografické vyhodnocení České republiky (VGV ČR), v němž byla zohledněna nová hlediska významu a hodnocení území, zejména hodnocení vodních zdrojů a jejich možného zamoření, zdrojů ekologického ohrožení apod. Bylo vydáno v knižní a digitální (hypertextové) formě.
Součástí vojenské geografie vždy byly podklady týkající se názvosloví, tzv. zeměpisných jmen. K tomuto účelu byl v r. 1993 vydán Seznam zeměpisných jmen, který byl vyhotoven ve formě klasické knižní publikace, později i v digitálním tvaru. Obsahoval zeměpisná jména vyskytující se na topografických mapách měřítka 1 : 100 000. Obnova seznamu v knižním provedení již nebyla realizována.
V oblasti zásobování geografickými produkty přešla po zrušení ÚTZ v r. 1993 veškerá její působnost a úkoly v oblasti zásobování mapami, spolu s pracovišti, sklady map a částí pracovníků, do VZÚ. Jedním z hlavních úkolů tohoto období bylo rozdělení a předání části skladových zásob slovenské straně v rámci delimitačního procesu po rozpadu republiky.
Předchozí: Vojenská geografie v období „studené války (1961-1979)“
Následující: Vojenská geografie v období přechodu na standardy NATO (1995-2002)
