Úvodní stránka > Vojenská geografie v letech 1995-2002

Vojenská geografie v letech 1995-2002

Vojenská geografie v období přechodu na standardy NATO

Jednou z dalších významných změn v novodobých dějinách služby bylo mj. zrušení základní vojenské služby u všech součástí služby ke dni 30. 6. 1995, čímž se služba stala plně profesionální [Pozn.: v celé armádě byla základní vojenská služba zrušena až k 31. 12. 2004]. Dne 1. 7. 2000 byla TS AČR přejmenována na geografickou službu AČR (GeoSl AČR). Prvním náčelníkem služby v rámci AČR se stal plk. Ing. Karel Raděj, CSc.

V podstatě celé období působení služby v podmínkách AČR lze označit za období reforem a téměř permanentní přestavby její organizace a změn působnosti jejích součástí.

K 1. prosinci 1995, v rámci reorganizace GŠ a v souvislosti s rozšířením jeho působnosti, bylo TOd GŠ organizačně povýšeno na topografický odbor GŠ (TO GŠ) v podřízenosti HOS GŠ. Služba postupně převzala odpovědnost za polygrafické zabezpečení výroby služebních tiskopisů, tisk služebních předpisů, terčového materiálu, výrobu služebních razítek pro rezort obrany a za řízení výstavby a provozu rozmnožoven a reprografických pracovišť Ministerstva obrany (MO) a GŠ. S rozvojem spolupráce s partnerskými službami armád NATO a s přípravou vstupu ČR do NATO vedení služby koncepčně rozpracovávalo a řídilo zavádění standardů NATO v oblasti mapové tvorby, vojenské geodézie, geografie a geografické informatiky.

K 1. červenci 2000 v rámci další reorganizace GŠ a jemu podřízených útvarů a zařízení byl TO GŠ zrušen a vytvořen Hlavní úřad vojenské geografie (HÚVG) v podřízenosti Sekce perspektivního plánování GŠ jako vrcholový orgán pro řízení celé služby. Na HÚVG přešly v plném rozsahu působnosti zaniklého TO GŠ. K uvedenému termínu byly reorganizovány i VTOPÚ a VZÚ, přitom zejména u VZÚ došlo k zásadnímu snížení počtu tabulkových míst v důsledku převedení působností v oblasti zásobování mapami, výzkumu, zpracování koncepce rozvoje vojenského mapového díla a topografického zabezpečení na HÚVG. V souvislosti s odchodem vrcholového orgánu služby z organizační struktury GŠ byl HÚVG převeden z podřízenosti Sekce perspektivního plánování GŠ do podřízenosti zástupce náčelníka GŠ-náčelníka štábu.

Dne 1. října 2001 byly HÚVG, VZÚ a VTOPÚ převedeny do podřízenosti Sekce vojenské zpravodajské služby GŠ (dále jen „sekce J-2“). Současně byly převedeny vojskové orgány a složky služby do organizačních struktur vojskového zpravodajství; u vzdušných sil do organizačních struktur vojskového průzkumu a elektronického boje. K 1. říjnu 2001 bylo nově v organizační struktuře sekce J-2 vytvořeno samostatné oddělení řízení vojenské geografie, předurčené k odbornému řízení vojskových složek služby.

 

Jednou z forem prezentace výsledků činnosti služby je účast na mezinárodním veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET

Teritoriální součásti služby plnily úkoly podle své odborné působnosti a odpovědnosti; postupně docházelo ke zvyšování podílu produkčních kapacit, k racionalizaci činností a k omezení rozsahu řízení a správy. Byla zrušena Ústřední topografická základna a její působnost a úkoly v oblasti zásobování mapami přešly spolu s pracovišti, sklady map a částí pracovníků do VZÚ; působnost a úkoly v oblasti zásobování topografickým materiálem včetně jeho výroby, oprav a kompletací přešly na Ústřední základnu topografického a osvětového materiálu (ÚZTOM) v Praze a v rámci ní působící Středisko výroby, oprav a komparací v Dobrušce. K 1. červenci 1997 bylo v rámci transformace Velitelství logistiky dobrušské středisko z ÚZTOM převedeno do podřízenosti Ústřední opravárenské základny zbraní a zbraňových systémů Jaroměř jako Základna oprav topografického materiálu v Dobrušce (bez náhrady byla zrušena v r. 2003). Pro plnění úkolů zajišťujících zásobování topografickým materiálem včetně jeho výroby, oprav a komparací byla k ÚZTOM převedena část personálu ze zrušené ÚTZ. K 1. lednu 2000 byla ÚZTOM reorganizována na 2. zásobovací základnu Praha Ústřední základny materiálu všeobecného použití Přelouč (30. června 2004 byla bez náhrady zrušena).

Do struktury VZÚ bylo 1. srpna 1995 převedeno Analyticko-informační středisko topografické služby (AIS TS). K 1. říjnu 1995 byly k VZÚ převedeny rozmnožovny MO a GŠ. Ústav se po zrušení tiskárny Naše vojsko stal ústředním polygrafickým pracovištěm armády a převzal v plném rozsahu odpovědnost za tisk vojenských skladových tiskopisů, služebních předpisů a směrnic a dalších výcvikových a didaktických materiálů. K 1. prosinci 1995 byla k VZÚ převedena výroba razítek od Mobilizačního a doplňovacího odboru GŠ.

V rámci oslav 75. výročí vzniku VZÚ jej v r. 1994 navštívil prezident České republiky Václav Havel (na snímku uprostřed náčelník služby plk. Ing. Karel Raděj, CSc., a vpravo náčelník VZÚ pplk. Ing. Jaroslav Fingr)

V r. 2000 bylo ve VZÚ zrušeno středisko zásobování produkty služby, středisko rozvoje vědy a techniky a AIS TS. Jejich působnost od 1. července 2000 převzal nově vytvořený HÚVG.

Vojenský topografický ústav až do r. 1997 plnil své úkoly bez zásadních reorganizačních změn. Dne 1. dubna 1997 ústav přešel na novou organizační strukturu se sníženými počty vojáků z povolání a zvýšením počtu občanských zaměstnanců. Tato změna byla vyvolána nutností reagovat na potřeby koordinace a řízení nové mapové produkce, na zavádění nových technologií automatizované tvorby a obnovy map, na potřebu vytvoření a fungování správy datových bází a na nové požadavky a podmínky sběru informačních podkladů apod.

K významným změnám došlo v oblasti mezinárodní spolupráce. Služba dál pokračovala ve spolupráci s topografickými službami armád bývalého „východního bloku“ a nově navázala rozsáhlou a intenzivní spolupráci s partnerskými službami armád států NATO a dalších zemí účastnících se programu Partnerství pro mír (PfP – Partnership for Peace).

Základem mezinárodní spolupráce se staly bilaterální smlouvy o spolupráci v oblasti vojenské geografie a multinárodní smlouvy zabezpečující společné mezinárodní projekty. Výsledkem jsou konkrétní aktivity zejména v oblastech bezplatné výměny geografických produktů, pomoci při řešení technologických otázek a školení specialistů.

Podpis smlouvy o vzájemné spolupráci s partnerskou službou SRN v r. 1998; smlouvu podepisují náčelník TS AČR plk. Ing. Karel Raděj, CSc., (vlevo) a náčelník německé vojenské geografické služby plk. Dipl.-Ing. Ewald Henkel

Mezi českou a slovenskou službou a jejich specialisty byly nadále udržovány úzké odborné a přátelské kontakty. Byla zahájena vzájemně výhodná spolupráce, která v r. 1996 vyústila v uzavření smlouvy o spolupráci (VKÚ Harmanec, š. p., např. až do r. 1998 zpracovával kartoreprodukční část 4. obnovy topografických map a prováděl tisk kartografických děl pro potřeby AČR).

V únoru 1995 službu navštívila delegace topografické služby Ozbrojených sil Slovenské republiky a Topografického ústavu (TOPÚ) Banská Bystrica (zleva pplk. Ing. Josef Peichl – hlavní inženýr VTOPÚ, plk. Ing. Rudolf Filip – náčelník VTOPÚ, plk. Ing. Peter Forgach – náčelník TS ASR, plk. Ing. Vladimír Šilhan, CSc. – zástupce TO GŠ, pplk. Ing. Peter Barica – náčelník TOPÚ, npor. Ing. Tibor Hamar – pracovník TOPÚ)

Příslušníci služby absolvovali dlouhodobé studijní pobyty a odborné stáže ve školicích a výrobních zařízeních technologicky nejvyspělejších vojenských geografických služeb, zejména u National Geospatial-Intelligence Agency USA, Defense Geospatial Intelligence Velké Británie, Bundeswehr Geoinformation Office SRN a Centre Géographique Interarmées Francie. To přispělo ke zvýšení odborných a jazykových znalostí příslušníků služby a k seznámení s nejmodernějšími technologiemi a technikou renomovaných světových výrobců vyvíjenou pro oblast geografické informatiky a tvorby geografických produktů.

Od poloviny devadesátých let se náčelník a další příslušníci služby pravidelně účastní jednání nejvyššího orgánu určujícího geografickou politiku NATO – Geografické konference NATO. V oblasti mezinárodní spolupráce a zavádění geografických standardů se specialisté služby postupně zapojili do práce geografických pracovních skupin Aliance. V rámci svého působení v pracovních skupinách NATO služba v ČR zorganizovala i řadu jednání a konferencí. Nejaktivněji příslušníci služby pracovali a pracují v pracovních skupinách:

Multinational Geospatial Co-production Program (MGCP) – mezinárodní projekt zaměřený na tvorbu celosvětové vektorové databáze s podrobností odpovídající obsahu topografických map 1 : 50 000;

Defence Geospatial Information Working Group (DGIWG) – sdružení států NATO a PfP pro oblast standardizace v mezinárodním měřítku;

Vector Smart Map Co-production Working Group (VaCWG) – pracovní skupina řídicí výstavbu mezinárodní databáze Vector Map Level 1;

Interservice Geospatial Working Group (IGEOWG) – pracovní skupina spravující standardizační dohody v oblasti vojenské geografie (v r. 2013 tuto skupinu nahradila a na její činnost plynule navázala pracovní skupina Joint Geospatial Standards Working Group (JGSWG));

NC3B SC/8 NAVSC – podkomise pro navigaci v NATO;

– NATO Geospatial Aeronautical Working Group (NGAWG) – pracovní skupina řešící letecké informace a s nimi související procesy;

Geospatial Requirements Working Group (GRWG) – pracovní skupina NATO pro koordinaci geografické produkce;

Tandem-X High Resolution Elevation Data Exchange Program (TREx) – mezinárodní projekt zaměřený na zpřesnění světového výškového modelu.

Potřeba zpracování nových druhů produktů ve spojení s novými podmínkami mezinárodní spolupráce přinesly nové požadavky a nároky na potřebu standardizace geografické produkce a činností geografického zabezpečení v mezinárodním měřítku. Do té doby nebývalých rozměrů tato potřeba nabrala v období přípravy a po vstupu naší země do aliance NATO. Již před přistoupením ČR k Severoatlantické smlouvě byly do geografických produktů postupně zaváděny některé vybrané standardy NATO. Proto mohly být první dvě standardizační dohody NATO (STANAG – NATO standardization agreement) z oblasti vojenské geografie administrativně zavedeny již v r. 1999, krátce po vstupu ČR do Aliance.

V oblasti mezirezortní spolupráce byly nastoleny kvalitativně nové vztahy, a to především s partnerskými orgány a organizacemi působícími v ČR, zejména pak s orgány civilního rezortu zeměměřictví (Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK), Zeměměřický úřad, VÚGTK). Vědomí nutnosti vzájemné kooperace obou rezortů vedlo v r. 1997 k ustanovení společné mezirezortní komise. Komise byla řízena nejvyššími představiteli civilních a vojenských zeměměřických orgánů, tzn. předsedou ČÚZK a náčelníkem GeoSl AČR. Těžiště práce mezirezortní komise bylo od počátku směřováno zejména ke koordinaci leteckého měřického snímkování s cílem co nejefektivnějšího využívání výsledků snímkování v obou rezortech a k hledání možností společného sběru a zpracování geografických informací pro potřebu plnění úkolů v obou rezortech.

Mezirezortní spolupráce se neorientuje pouze na spolupráci s ČÚZK. Byly navázány úzké a v mnoha případech i smluvní kontakty např. s jednotlivými ústavy České akademie věd, se středními a vysokými školami orientovanými na studium zeměměřictví, s orgány krizového řízení a integrovaného záchranného systému a v neposlední řadě s celou řadou správců geografických informací potřebných pro údržbu mapového díla a geografických databází služby.

V oblasti vzdělávání a přípravy je nositelkou přípravy vysokoškolsky vzdělaného personálu a celého systému vzdělávání ve službě (zeměměřické i dalších odborností) VA v Brně (od září 2004 Univerzita obrany – UO). V r. 1994 došlo ke změně názvu katedry geodézie a kartografie na katedru vojenských informací o území. Současně byla zrušena skupina topografického zabezpečení a fotogrammetrie a zůstaly pouze dvě skupiny – geodézie a kartografie. Změnou názvu katedry byla vyjádřena jednak výraznější orientace odborných aktivit příslušníků pracoviště obecně na geografickou informatiku, jednak výraznější přiblížení této činnosti aktuálním i perspektivním potřebám rozvoje geografického zabezpečení v nových podmínkách. S podporou velení služby a za pomoci firmy Arcdata Praha, s. r. o., se podařilo v r. 1996 na katedře vybudovat moderní učebnu VISÚ vybavenou osobními počítači a pracovními stanicemi s nezbytnými vstupními a výstupními zařízeními a odpovídajícím programovým vybavením. V dalších letech byly nejen tato učebna, ale i ostatní technika a technologie používané ve všech odborných oblastech na katedře, inovovány v souladu s inovačními procesy v celé službě.

Slavnostní otevření učebny VISÚ v nových prostorách katedry v Brně-Řečkovicích v r. 1996 (vlevo) a učebna po modernizaci v r. 2008 (vpravo)

Zásadní změnou byl přechod na systém akreditovaného vzdělávání po r. 1999, kdy obsah i forma vzdělávání poskytovaného katedrou musely začít splňovat požadavky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).

Další nový vysokoškolský zákon (zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů) kromě nové terminologie v oblasti vysokoškolského vzdělávání zavedl tři studijní programy, jejichž studiem lze získat vysokoškolské vzdělání i v současnosti – bakalářský, magisterský a doktorský. Původní dvoustupňové vysokoškolské studium tak bylo nahrazeno bakalářským a navazujícím magisterským studijním programem a postgraduální doktorandské studium doktorským studijním programem. Ve shodě s uvedeným zákonem došlo k přepracování základní učební dokumentace tak, aby se přešlo na studium podle platného zákona. K jeho uskutečnění však nedošlo. V té době bylo totiž rozhodnuto o zásadní reorganizaci armády, a to včetně systému vojenského školství. V této souvislosti se naprosto změnily názory na stávající systém vysokoškolské přípravy a z úrovně velení armády bylo rozhodnuto převést vysokoškolskou výuku na VA z technicky orientované na technicko-manažerskou orientaci s minimalizací studijních oborů. Přes veškeré snahy jak z úrovně velení školy, fakulty a katedry, tak z úrovně velení služby, bylo rozhodnuto komisí ministra obrany dokončit studium stávajících studentů oboru geodézie a kartografie a dále do tohoto studia již nové studenty nepřijímat s tím, že potřeby služby na vysokoškolsky vzdělané důstojníky budou uspokojeny rekrutací absolventů civilních vysokých škol zeměměřického, geoinformačního nebo geografického zaměření.

V oblasti dalšího vzdělávání byly na katedře organizovány různé typy účelových a zdokonalovacích kurzů. Uskutečnily se dva šestiměsíční účelové kurzy pro příslušníky služby. Každoročně byly organizovány krátkodobé týdenní kurzy z problematiky nových úloh v geodézii, přechodu na standardy NATO v oblasti geodézie a kartografie a nových druhů a forem vojenskogeografických informací apod. Kromě krátkodobých kurzů katedra v letech 1996 až 2000 organizovala kurzy dlouhodobějšího charakteru zaměřené na problematiku počítačově podporovaných technologií redakčních prací, geoinformační systémy a na přeškolení náčelníků topografických služeb základen vzdušných sil. Po vzniku katedry vojenské geografie a meteorologie byl systém kurzů orientován na nové poznatky v oblasti geografického a hydrometeorologického zabezpečení. Katedra nabízela celou škálu základních, odborných, zdokonalovacích, speciálních, specializačních a rekvalifikačních kurzů jak pro vojenské odbornosti geografické a meteorologické, tak pro ostatní odbornosti.

Účastníci mezinárodního kurzu věnovaného zpracování dat GPS a tvorbě a vyrovnání sítí GPS (1998)

Spektrum odborných kurzů bylo doplněno i kurzy prováděnými zahraničními lektory v rámci mezinárodní spolupráce. Např. v listopadu 1997 se na katedře uskutečnilo dvoutýdenní školení pro příslušníky AČR k problematice využití družicových snímků. Školení bylo zabezpečeno péčí vlády Francie a vedli jej odborníci firem SPOT Image a MATRA. V březnu 1998 proběhl dvoutýdenní mezinárodní kurz věnovaný zpracování dat GPS, tvorbě a vyrovnání sítí GPS; akci vedli lektoři z National Imagery and Mapping Agency z USA. V říjnu 1998 se uskutečnil kurz věnovaný analýzám terénu s použitím digitálních dat a kosmických snímků, který katedra zabezpečovala s lektory Královské školy vojenské topografické služby Velké Británie. V listopadu 1999 se uskutečnil kurz „Využití kosmických snímků v topografickém zabezpečení a zpravodajské službě“ vedený lektory z Francie ze školy Groupement pour le Développement de la Télédétection Aérospatiale v Toulouse.

V novodobých dějinách doznala vojenskoodborná činnost služby výrazných změn. Služba v historicky krátkém čase získala nové technické prostředky a technologické vybavení a tato modernizace umožnila zúročit v té době solidní teoretické znalosti a praktické dovednosti příslušníků služby. Současně došlo k přehodnocení struktury, obsahu, prostoru a zaměření doposud plněných úkolů.

Vysoká pozornost byla v tomto období tradičně věnována vědecko-technickému rozvoji. V plnění úkolů v oblasti rozvoje zpočátku kontinuálně pokračovalo VS 090. Po jeho zrušení v r. 1993 přešla jeho působnost na nově vytvořené AIS TS a po jeho zrušení v r. 2000 na HÚVG.

Jak již bylo uvedeno, jednou z výchozích podmínek pro úplné začlenění do aliance NATO bylo definování WGS84 na území ČR a jeho zavedení do užívání. Dne 1. ledna 1998 byl pro plnění vybraných úkolů nařízením náčelníka GŠ AČR do AČR zaveden WGS84. Dalšími prioritami služby v tomto období byly vyprojektování, tvorba, vydání a zavedení do užívání nových mapových děl z území státu a dalších geografických produktů podle standardů NATO tak, aby byly splněny základní cíle interoperability s armádami NATO v oblasti vojenské geografie (včetně s tím související mezinárodní spolupráce a působení v odborných pracovních skupinách NATO), rozvoj mezirezortní spolupráce (zejména s ČÚZK, práce v mezirezortních komisích apod.), rozvoj v oblasti globální geodézie, projektování technologických celků pro digitální produkční systémy VZÚ, VTOPÚ a VGHMÚř apod.

Účastníci mezinárodní konference NATO&PfP Workshop „Geographic Support of the NATO Forces in 21st Century“, kterou služba uspořádala v r. 2001

Dále byla pozornost služby zaměřena na dosažení schopnosti poskytovat ozbrojeným silám geografické produkty a informace pro zabezpečení úkolových uskupení AČR vysílaných do mírových, humanitárních a vojenských operací mimo území republiky. Pro zajištění všech těchto úkolů byla intenzivně rozvíjena mezinárodní spolupráce, došlo k zapojení služby do mezinárodních projektů tvorby geografických dat zejména z krizových oblastí a jiných zájmových prostorů a byla řešena výstavba mobilních pracovišť.

Proměny doznala technicko-technologická základna služby. Služba své přístrojové a technologické vybavení dále průběžně modernizovala ve snaze udržet krok s nejvyspělejšími státy NATO s cílem stát se platným a rovnocenným koaličním partnerem v oblasti vojenské geografie. Opírajíc se o podporu zejména vojenské mapovací agentury ozbrojených sil USA, podařilo se propracovaným akvizičním programem a zejména získáním finančních prostředků v rámci programu Foreign Military Financing (FMF) zajistit od r. 1999 vybavení zařízení služby nejmodernější technikou a technologiemi pro plnění odborných úkolů. V tomto období došlo u ústavů služby i vojskových složek k masivnímu zavádění digitálních technických prostředků a automatizovaných technologií a postupně došlo v podstatě ke komplexní obměně stávající techniky ve všech oblastech geografického zabezpečení.

Pravděpodobně největšího úspěchu na poli základního výzkumu dosáhla služba ve svých novodobých dějinách v oblasti globální geodézie, kdy se příslušníci služby zapojili do řešení mezinárodního úkolu, jehož hlavním cílem bylo stanovit na libovolném bodu zemského povrchu i v prostoru nad ním geocentrickou polohu a nadmořskou výšku s přesností 25 cm. V průběhu dlouholeté spolupráce s prof. Ing. Milanem Buršou, DrSc., byla na základě jeho teoretických přístupů určena hodnota tíhového pole Země pro střední hladinu světových moří – ekvipotenciální plocha W0. Při řešení úloh geodetické obranné strategie příslušníci služby úzce spolupracovali s Astronomickým ústavem Akademie věd ČR a partnerskou mapovací službou USA a NATO Working Group Geodesy and Geophysics, při níž byla za tímto účelem v r. 2001 založena speciální studijní skupina NATO – Global Geodesy Topics: Satellite Altimetry Application – působící ve VGHMÚř. Za tento počin obdržel vedoucí výzkumného týmu doc. Ing. Viliam Vatrt, DrSc., cenu „Invence, cena Kapsch“ udělenou odbornou porotou soutěže Česká hlava 2011.

Cena „Invence, cena Kapsch“ udělená odbornou porotou soutěže Česká hlava 2011 doc. Ing. Viliamu Vatrtovi, DrSc.

K 1. lednu 1996 byl do AČR zaveden S-42/83, který nahradil S-42. Od 1. ledna 1998 byly v AČR souběžně používány S-42/83 i WGS84. V r. 1999 byl WGS84 na území ČR zpřesněn v rámci kampaně VGSN-99. Výpočetní práce opět provedla americká strana. Výsledkem kampaně byly souřadnice 7 vybraných geodetických bodů. Všechny body byly zaměřeny absolutní metodou GPS s přesností ±10 cm. Zpřesněný geodetický referenční systém se označuje jako WGS84 (G873) a do praktického používání byl zaveden k 1. červnu 2004.

Významnou oblastí působení služby v oblasti geodetického zabezpečení jsou geodetické práce pro potřebu různých složek armády. Od poloviny devadesátých let minulého století služba provádí geodetické práce ve prospěch vzdušných sil AČR i pro civilní správu letišť s cílem zpracovat geodetickou dokumentaci letišť podle standardů NATO a norem Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO – International Civil Aviation Organization). V počátečním období (1995–2000) bylo postupně zaměřeno 10 vojenských letišť s pevnou vzletovou a přistávací dráhou a 9 letišť tzv. záložních, s dráhou travnatou. Obsah prací se měnil podle aktuálních potřeb těchto subjektů. Největší objem prací byl spojen se zavedením WGS84 do AČR. S pokračující reformou armády a snižováním počtu letišť došlo k postupné redukci plnění tohoto úkolu na 4 letiště a několik heliportů.

Stabilizace bodu geodetické sítě letiště

Od poloviny 90. let minulého století se vojenští geodeti významnou měrou podíleli na provádění pyrotechnických asanací v bývalých vojenských výcvikových prostorech a dalších objektech, které armáda předávala jako nepotřebné civilní správě. Jejich úkolem bylo v daných prostorech zhustit bodové bole a vyměřit speciální sítě pro potřeby lokalizace nevybuchlé munice. Úkoly geodetické podpory pyrotechnických asanací plnili příslušníci služby i na území Bosny a Hercegoviny v r. 2002 při asanaci bývalé vojenské střelnice.

Zaměřování prostoru pyrotechnických asanací v Bosně a Hercegovině (2002)

Prudký rozvoj klasické geodetické techniky v 90. letech minulého století byl charakterizován zejména širokým využitím elektroniky v klasických geodetických přístrojích, technologií GNSS a používáním osobních počítačů pro zpracování výsledků geodetických měření. Ve službě se stalo hlavním trendem používání moderní techniky (totálních stanic, geodetických přijímačů GNSS a digitálního nivelačního přístroje). Kombinací těchto zařízení je dosahováno nesrovnatelně vyšší produktivity při výrazném snížení požadavků na personální kapacity. Společným znakem modernizace přístrojového geodetického vybavení je snaha o dosažení vzájemné hardwarové a softwarové kompatibility.

Po r. 1997 byly původní geodetické přijímače postupně nahrazovány modernějšími přístroji. V kombinaci s vhodným příslušenstvím lze s těmito přijímači bez vlastní referenční stanice dosáhnout s využitím CZEPOS centimetrové přesnosti měření prakticky na libovolném místě v ČR, a to v reálném čase během několika málo sekund.

Pro geodetické práce, kde není požadována exaktní centimetrová přesnost zaměření polohy bodů, jsou používány tzv. mapovací přijímače GPS. První přístroje tohoto typu byly do služby pořízeny v r. 1995. Tyto přijímače jsou konstrukčně připraveny pro připojení dalších externích zařízení (např. laserových dálkoměrů s integrovaným elektronickým kompasem), což významně rozšiřuje oblast jejich použití.

Totální stanice Wild TC 1610 (vlevo) zavedené v 90. letech byly na počátku nového milénia nahrazeny přístroji Trimble S6 (vpravo)

V souvislosti s prováděním magnetometrických měření proběhla ve druhé polovině 90. let minulého století v areálu stanice Polom příprava na vybudování sekulárního magnetického bodu, na němž měla být prováděna kontinuální měření změn magnetického pole Země. Byl vybudován měřický pilíř a základní deska pro usazení měřických přístrojů. Souběžně s tím probíhaly na stanici Polom zkoušky magnetometrické soupravy pro polní měření skládající se z nemagnetického teodolitu Zeiss Theo 015B s magnetickou sondou Bartington MAG 01H pro zjišťování magnetické deklinace (inklinace) a jednoosého protonového magnetometru PMG-1 určeného ke zjišťování absolutní hodnoty intenzity magnetického pole Země.

Magnetometrická souprava: vlevo Zeiss Theo 015B se sondou Bartington MAG 01H; vpravo protonový magnetometr PMG-1

V oblasti seismiky byla v r. 1996 stanice Polom přijata mezi 120 stanic sdružení FDSN (Federation of Digital Broad-Band Seismograph Network), které sdružuje vybrané nejkvalitnější seismické observatoře světa. Díky těmto vlastnostem se pracoviště stalo opěrnou stanicí České národní seismické sítě.

V r. 1998 byla technologie registrace seismických jevů na fotocitlivý papír nahrazena bubnovou registrací BR95 českého výrobce VISTEC, která provádí registraci na termopapír (modernizace bubnové registrace BR95 byla provedena v r. 2011). V r. 1999 byla seismická aparatura Q52K nahrazena v té době modernější a výkonnější aparaturou Quanterra Q4120. Aparatura byla vybavena integrovaným přijímačem signálu GPS pro časovou službu a průběžné monitorování polohy.

V oblasti geoinformatiky byla služba Od počátku 90. let minulého století byla služba účastníkem procesu informatizace v AČR. Tento proces vycházel z dokumentu Program informatizace Federálního ministerstva obrany a Československé armády a zahrnoval řadu aktivit, ke kterým patřil i VISÚ. O definování účelu a struktury VISÚ a jeho pilotního projektu DMÚ 200 se vedle rozvojových a provozních pracovišť služby výraznou měrou zasloužili i příslušníci katedry geodézie a kartografie brněnské vojenské akademie. VISÚ byl budován v následující základní struktuře:

Vojenský geodeticko-geofyzikální informační systém, jehož správcem byl VTOPÚ; jeho obsah tvořily databáze, registry a datové zdroje geodetických, astronomických, geofyzikálních a dalších souvisejících informací z prostoru zájmu AČR.

Vojenskogeografický informační systém, jehož správcem byl VZÚ; cílem jeho výstavby bylo vytvořit jednotné datové prostředí pro digitální produkční systém VZÚ. Jako technicko-technologický základ byla zvolena platforma firmy Intergraph.

Vojenský topografický informační systém, jehož správcem byl VTOPÚ; cílem jeho výstavby bylo vytvořit jednotné datové prostředí pro digitální produkční systém VTOPÚ. Technologie tvorby, aktualizace, správy a prezentace digitálních geografických dat byly nejdříve postaveny na vlastním programovém řešení VTOPÚ (PETIS – program pro pořizování a aktualizaci dat DMÚ 200, Info 1.1 – program pro prezentaci dat DMÚ 200 a W3D – program pro prezentaci dat ve vazbě na digitální model reliéfu) a komerční aplikaci Gramis, později na platformě ARC/INFO americké společnosti Esri, která byla navíc využita jako platforma pro tvorbu map. Po reorganizaci služby v r. 2003 byl Vojenský topografický informační systém přejmenován na Vojenský geografický informační systém; byl tvořen veškerými geografickými daty a obslužnými aplikacemi tvořícími digitální produkční systém VGHMÚř.

Metainformační systém (METIS) později přejmenovaný na Geografický metainformační systém (GEMIS) sloužící ke sběru, ukládání, správě a poskytování informací o fondech analogových a digitálních geografických podkladů, vědeckoinformačních podkladů a odborné literatury,

a další účelové a speciální systémy budované v obou ústavech (např. Integrovaný řídicí a informační systém, který je interním systémem VGHMÚř určeným pro přípravu, řízení a kontrolu výrobních procesů a odbytu geografických produktů).

1995_2002_13_intergraph.jpg

Pracovní stanice Intergraph používaná ve VZÚ v 90. letech minulého století

Jeden z prvních X terminálů instalovaných ve VTOPÚ, na nichž byla provozována technologie na platformě ARC/INFO

Na přelomu tisíciletí byl ve službě nadefinován projekt označený Digitální vojenský informační systém o území (DVISÚ), který se v r. 2008 stal součástí tzv. průřezového informačního systému Ministerstva obrany. Stal se jedním z prostředků geografického zabezpečení rozhodovacích procesů řízení rezortu MO na všech stupních velení a řízení a je určen k zabezpečení sběru, tvorby, zpracování, ukládání, přenosu a zobrazení digitálních geografických produktů a informací. DVISÚ je současně jedním z dlouhodobých investičních projektů evidovaných v centrálních dokumentech MO a v jeho rámci jsou ve službě realizovány investice a pořizovány významné technologické celky.

DVISÚ je tvořen čtyřmi základními moduly:

produkčním modulem určeným ke sběru, zpracování, ukládání, archivaci a správě primárních geografických informací a tvorbě geografických produktů; vedle potřebných hardwarových a softwarových nástrojů je tvořen veškerými geografickými databázemi (modely území, reliéfu a povrchu, rastrová data, databáze geodetických, geofyzikálních a astronomických údajů apod.);

distribučním modulem určeným pro publikování (vizualizaci) a poskytování geografických produktů a informací s využitím webových prostředí a aplikací služby (webový portál služby, internetové stránky služby, aplikace Mapy AČR, Geografický dokumentační server apod.);

komunikačním modulem tvořeným strukturovanou kabeláží a aktivními prvky počítačové sítě určenými pro přenos dat a informací mezi jednotlivými komponenty modulů v prostředí lokální počítačové sítě VGHMÚř, případně s využitím celoarmádní datové sítě v rámci rezortu MO;

uživatelským modulem tvořeným širokým spektrem rezortních uživatelů a jejich informačních systémů a ve stanovených případech i mimorezortních orgánů využívajících geografické informace a produkty pro plnění úkolů zajišťování obrany státu, případně krizového řízení a integrovaného záchranného systému; tito uživatelé využívají data on-line prostřednictvím projektů distribučního modulu nebo pracují s autonomními aplikacemi.

Základem produkčních systémů služby jsou digitální geografická data, jejichž vývoji se služba věnovala již od šedesátých let minulého století a jejichž masivní produkce a nasazení nastalo v devadesátých letech. Základní sortiment tvoří geografická data vektorová, výškopisná a rastrová, doplněná dalšími daty a aplikacemi z oblasti geodetických, geofyzikálních a dalších údajů.

V oblasti vektorových geografických dat bylo v r. 1994 dokončeno zpracování první databáze – DMÚ 200. Tento model byl vytvořen ruční vektorovou digitalizací vybraných prvků z topografických map 1 : 100 000, avšak s rozlišovací úrovní, přesností a stupněm generalizace odpovídajícími měřítku mapy 1 : 200 000. Jednotlivé geometrické objekty map (body, linie, plochy) byly po jednotlivých tematických vrstvách snímány pomocí programu, který byl k tomuto účelu vytvořen ve VTOPÚ. Data byla pořizována na tzv. digitizérech, což byly tablety připojené ke stolním počítačům, přičemž se k jednotlivým prvkům databáze přiřazovaly kódy objektů a jejich atributy podle předem definovaného číselníku (katalogu) objektů. Pro revizi digitalizace se používaly kontrolní kresby z pořízených dat na kreslicím zařízení.

V polovině 90. let bylo zahájeno naplňování nového vektorového modelu území ČR (a přilehlého zahraničního území), Digitálního modelu území 25 (DMÚ 25). K úspěšnému splnění tohoto úkolu směřovalo několikaleté úsilí především v oblasti vědecko-technického rozvoje, kdy veškeré technologie a programový aparát pro naplňování byly vytvořeny v prostředí ARC/INFO specialisty a programátory VTOPÚ, kteří za výsledek své práce sklidili oprávněné uznání jak v rámci AČR, tak i české a světové odborné veřejnosti. Jedním (ovšem nikoliv jediným) z důvodů vzniku DMÚ 25 bylo vytvořit zdrojovou databázi geografických dat pro tvorbu vojenského mapového díla a dalších produktů. Model se stal základem pro digitální produkční systém VTOPÚ (později i VGHMÚř) a představuje jednotný a provázaný systém tvorby mapových a dalších produktů, počínaje sběrem a zpracováním vstupních geografických informací, přes jejich implementaci do zdrojových geografických databází a finalizací formou tisku konče. Základní naplňování jednotlivých vrstev databáze bylo ukončeno v r. 2000.

Data DMÚ 25 byla snímána po jednotlivých tematických vrstvách, ve kterých byly k základním geometrickým prvkům dat přiřazovány příslušné kódy objektů a jejich atributů z předem připraveného Katalogu topografických objektů (KTO). Katalog definoval jednotlivé prvky obsahu databáze (objekty a jejich vlastnosti) a jejich rozložení do jednotlivých tematických vrstev (vycházel předpisu Topo-4-3 Mapové značky a směrnice pro zpracování topografických map měřítek 1 : 25 000, 1 : 50 000, 1 : 100 000 a 1 : 200 000). Pro jeho vytvoření byla využita specifikace DIGEST (digital geographic information exchange standard), resp. její součást FACC (feature and attribute coding catalogue). Katalog byl výchozím podkladem pro definování struktury databáze a vytvoření technologie pro její naplňování. Naplňování DMÚ 25 se provádělo na pracovních stanicích a grafických terminálech. Jako vstupní zařízení sloužil velkoformátový černobílý skener. K digitalizaci jednotlivých vrstev byly použity rektifikované rastrové kartolitografické originály (KLO) topografických map 1 : 25 000 po 4. obnově. Vybrané KLO byly pomocnými programy automaticky vektorizovány a vzniklá vektorová grafika byla operátory „dočišťována“. Některé KLO byly po naskenování digitalizovány ručně na monitoru. Takto pořízená vektorová data byla posléze oklasifikována podle KTO.

Editace DMÚ 25 v prostředí ArcMap

Souběžně s prvotním naplňováním DMÚ 25 byla připravována technologie jeho aktualizace. Jako hlavní revizní podklady pro aktualizaci databáze byly použity digitální ortogonalizované letecké měřické snímky a jako další informační podklady byly použity informační zdroje získané od mimorezortních správců lokálních a oborových informačních systémů a podkladů. V r. 2000 byl pro splnění tohoto úkolu zahájen dvousměnný provoz.

V oblasti mezinárodní spolupráce se v letech 1998–2002 služba podílela na zpracování vektorové celosvětové databáze geografických informací přibližně odpovídající mapám měřítka 1 : 250 000 Vector Map Level 1 (VMap1).

Soubor výškopisných geografických dat tvoří digitální modely reliéfu a povrchu. Zpočátku vznikaly modely reliéfu ručním snímáním nadmořských výšek terénu ve stanovených bodech. Později byla užívána ruční a ještě později automatizovaná vektorizace vrstevnic topografických map se současným naplňováním atributu jejich výšky. Těmito technologiemi byly na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století vytvořeny Digitální model reliéfu 1 a v letech 1992–1995 ve spolupráci s firmou Geofyzika Brno Digitální model reliéfu 2. S využitím vrstvy vrstevnic DMÚ 25 a geodetických bodů byl v r. 2001 vytvořen nový, homogennější a přesnější výškopisný model s označením Digitální model reliéfu 2,5, který nahradil do té doby používaný Digitální model reliéfu 2. V r. 1998 bylo zahájeno naplňování Digitálního modelu reliéfu 3. Podkladem pro tento model byla výškopisná data pořízená stereofotogrammetrickým vyhodnocením leteckých měřických snímků. Jako alternativa k těmto národním výškopisným modelům jsou ve službě spravovány standardizované modely ve formátu DTED (digital terrain elevation data) ve třech úrovních.

Vizualizace Digitálního modelu reliéfu 2 s ukázkami jeho využití pro modelování terénu v kombinaci s rastrovým ekvivalentem topografické mapy a barevným ortofotem

Skupina rastrových geografických dat je tvořena zejména digitálními verzemi tištěných kartografických produktů. Ty jsou zpracovávány ve formě digitálních ekvivalentů kompletních mapových listů (tzv. digitální mapy) a bezešvých digitálních rastrových map sestavených z mapových polí jednotlivých mapových listů stanovených druhů map (tzv. rastrové ekvivalenty map). Tyto produkty jsou současně zpracovávány i ve standardizovaných formátech (např. CADRG – Compressed ARC Digitized Raster Graphics). Sortiment tohoto typu dat pak doplňují digitální data snímků DPZ, které se zpracovávají v národním a standardizovaném formátu dat (CIB – Controlled Image Base).

Vedle výše uvedených dat služba vytváří celou řadu dalších geografických dat a aplikací, které odpovídají aktuálním požadavkům, potřebám a projektování speciálních aplikací. Pravděpodobně nejvýznamnějším produktem z nich je Registr výškových objektů (původně Banka dat výškových překážek, spravovaná ve VZÚ), který je datovou bází informací o umělých objektech (bodových, plošných a liniových) na terénu rozmístěných na území ČR, které jsou považovány za překážky leteckého provozu.

Ukázka struktury databáze a vizualizace Registru výškových objektů s výtiskem záznamového listu objektu

S cílem poskytovat uživatelům využívajícím geografické produkty v digitální formě co nejkomplexnější služby byly v oblasti VISÚ specialisty služby vyvinuty účelové softwarové aplikace a informační systémy umožňující práci s geografickými daty lokálně (bez nutnosti připojení k počítačové síti) nebo v prostředí počítačových sítí.

V této oblasti byl od počátku nového tisíciletí vyvíjen mapový server Internetový zobrazovač geografických armádních dat (IZGARD). K provozování tohoto projektu bylo využito systému ArcIMS firmy ESRI, přičemž uživatel přistupuje k datům pomocí standardního internetového prohlížeče (MS Internet Explorer). Pro území ČR zpřístupňoval IZGARD standardní polohopisné, výškopisné, obrazové a další databáze služby. Aplikace umožňovala uživatelům vytvářet vlastní anotační vrstvy nebo projekty a jednoduše je sdílet s ostatními uživateli formou distribuce elektronickou poštou.

Pracovní prostředí internetové aplikace IZGARD

Na podporu plnění úkolů geodetického zabezpečení byla postupně vyvíjena celá řada nástrojů. Byla to zejména banka geodeticko-geofyzikálních údajů. Koncem r. 1995, po dokončení budování geodetických základů WGS84, byly všechny geodetické body obsažené v bance transformovány z S-42/83 do WGS84 a geodetické údaje o polohových bodech byly uživatelům zpřístupněny prostřednictvím aplikace Digitální katalog geodetických údajů, jejíž první verze byla vydána v r. 1998 v souladu se zavedením WGS84 do AČR.

1995_2002_19_DKGU.jpg

Prostředí aplikace Digitální katalog geodetických údajů

Úzkou spolupráci služba navázala s Národním centrem simulačních a trenažérových technologií dislokovaným na UO. Příslušníci katedry se podíleli na jeho výstavbě a provozu zpracováním transformačního programového modulu umožňujícího převod digitálních geoinformací z formátů databází služby do interního formátu taktického simulátoru, a to jak po stránce datové, tak po stránce sémantické.

Péčí katedry bylo zpracováno několik projektů zaměřených na podporu geografického zabezpečení operačních schopností armády, které se týkaly zejména průchodnosti terénu a hodnocení užitnosti digitálních geodatabází a aplikací DPZ pro poloautomatickou klasifikaci topografických objektů. Ve spolupráci s jinými pracovišti byly řešeny otázky vizualizace staveb a jejich vlivu na okolní prostředí předpokládaných vojenských zařízení, které byly uplatněny například v projektu výstavby páteřního radaru Sokolnice. Současně byly rozvíjeny metody vizualizace krajinné sféry a modelovaných krizových jevů, například záplav.

Vizualizace modelu záplavy na řece Oslava pod přehradou Mostiště vytvořená na katedře

V oblasti dálkového průzkumu Země služba ve druhé polovině 90. let zavedla technologie digitálního zpracování snímků. Jejich výkonnost, rychlost zpracování a pohodlnost při práci se v návazností na další digitální technologie rychle ukázaly jako velice výhodné a staly se jedním z nezbytných článků zpracování produktů služby. První digitální fotogrammetrická pracovní stanice byla zakoupena do VTOPÚ v polovině r. 1995. K digitalizaci analogových snímků byl v r. 1997 zakoupen fotogrammetrický skener, vyznačující se vysokým rozlišením i geometrickou přesností. Po r. 2000 byla pracoviště fotogrammetrie vybavena moderním technickým vybavením a softwarovými prostředky pro výpočet souřadnic bodů pomocí aerotriangulace, pro ortogonální překreslování snímků a pro automatické spojování (mozaikování) ortogonálních snímků. Prvními úkoly pro digitální fotogrammetrické stanice bylo vyhodnocení dráhových poruch vojenských letišť, zakreslení všech předem definovaných objektů a jejich rozčlenění podle kategorií.

 

Stereofotogrammetrické vyhodnocení polohopisu a výškopisu na digitální pracovní stanici Silicon Graphics Indigo

Stereofotogrammetrické vyhodnocení vojenského letiště v prostředí ArcMap

Nosným úkolem fotogrammetrie byla v těchto letech příprava snímkových podkladů pro zajištění tvorby nového mapového díla. V letech 1997 a 1998 byla připravena technologie digitálního zpracování černobílých snímků, která se stala součástí digitálního produkčního systému tvorby map. Hlavním výstupem technologie byly ortogonalizované letecké měřické snímky a následně ortofota používaná při tvorbě a aktualizaci DMÚ 25. Během let 1998–2003 tak vzniklo kompletní pokrytí ČR černobílými ortofoty, které je od té doby kontinuálně v souladu s dalšími cykly snímkování udržováno. Z dat potřebných pro ortogonalizaci snímků byl vytvořen nový výškový model – Digitální model reliéfu 3.

Jako nový typ produktu a výstupu fotogrammetrického zpracování snímků jsou ve službě od r. 2002 vyráběny tzv. anaglyfické snímky. Jsou zpracovávány na bázi černobílých či barevných ortofot a umožňují jednoduchými prostředky (anaglyfickými brýlemi) studovat terénní poměry v trojrozměrném podání.

Novodobé technologie využívající možnosti digitální fotogrammetrie dále umožňují vytvářet i kvalitní prostorové modely. Nad těmito modely je možné po libovolné trase simulovat přelet pomocí videosekvencí a provádět rekognoskaci v požadovaném prostoru. Videosekvence se skládají ze snímků, které obsahují vypočtený 3D pohled na terén.

Tvorba prostorového modelu okolí Kongresového centra v Praze v prostředí Erdas Imagine zpracovaného v rámci geografického zabezpečení summitu NATO 2002

Významné změny se odehrály i v oblasti leteckého měřického snímkování (dále jen „snímkování“). Změna společenských poměrů vedla mj. ke zrušení monopolního postavení armády v této oblasti. Postupně také docházelo k omezování kapacit letectva na zajištění snímkování pro mapovací účely, a proto i v zájmu ekonomicky vzájemně výhodné spolupráce došlo k dohodě služby s ČÚZK a MZe a přijetí projektu společného snímkování území ČR a tvorby ortofot; snímkování bylo na základě výběrového řízení prováděno komerčními společnostmi. V r. 2003 byl zahájen první tříletý cyklus, který se v následujících letech periodicky opakoval.

Od samotných počátků snímkování spadala do působnosti služby i správa a zpracování pořízených snímků. Snímky byly v primární podobě ukládány do fondu historických snímků dislokovaného ve VGHMÚř v Dobrušce, v němž jsou soustředěny všechny letecké snímky pořízené armádními složkami od r. 1936 do současnosti, včetně snímků pořizovaných v rámci spolupráce s ČÚZK. Je zde uloženo přibližně 800 000 snímků různých měřítek a rozměrů z celého území ČR.

Letecké měřické snímky jsou evidovány v albech topografických map

Primární negativy snímků jsou přehledně uloženy v dokumentačním fondu VGHMÚř

V oblasti topografického mapování byla údržba mapového díla prováděna již s využitím výpočetní techniky. Moderní digitální technologie a vybudované geografické databáze umožnily provádět topografické mapování území státu v podstatě nepřetržitě, nicméně s periodickou komplexní aktualizací pro potřeby vydávání jednotlivých edic topografických map. Jako základní zdroj topografických informací pro tvorbu topografických map byl stanoven DMÚ 25. Po jeho prvotním naplnění v r. 2000 byla v podstatě okamžitě zahájena jeho první periodická aktualizace s cílem vytvoření datového zdroje pro vydání první edice topografických map zpracovaných podle standardů NATO. Tato aktualizace probíhala „klasickou“ metodou topografického vyhodnocení změn (včetně místního šetření v terénu) upravenou pro práci s využitím výpočetní techniky. Základním revizním a informačním podkladem byly aktuální digitální ortogonalizované snímky.

Aktualizace dat DMÚ 25 na podkladě ortogonalizovaného leteckého měřického snímku

Pracoviště aktualizace DMÚ 25

V oblasti kartografie došlo v polovině 90. let k přehodnocení prostorů pokrytí mapovými produkty, druhů kartografických produktů vyráběných službou a byla zahájena tvorba produktů standardizovaných v rámci NATO, případně „atypických“ na vyžádání a dle aktuální potřeby složek AČR. Zavádění výpočetní techniky a vývoj nových technologií měly zásadní dopad na provádění kartografických prací. Na katedře geodézie a kartografie byl zpracován systém hodnocení kvality a jakosti mapového díla služby a částečně byl zaveden do praxe.

Klasická kartografie byla postupně nahrazena digitálními kartografickými technologiemi, jejichž základem byla digitální geografická data (zejména vektorová), ze kterých jsou automatizovaným způsobem generována data pro interaktivní tvorbu digitálních kartografických modelů jakožto digitálních obrazů map, z nichž byly vytvářeny digitální tiskové podklady.

Digitální technologie tvorby topografických map byly ve VTOPÚ postaveny na platformě ARC/INFO

Pracoviště automatizované tvorby map VZÚ bylo postaveno na platformě Intergraph

V první etapě přibližování se mapovým standardům NATO byla od r. 1997 vydávána Topografická mapa 1 : 50 000 upravená na standard NATO. Podkladovou mapou byla Topografická mapa 1 : 50 000 po 4. obnově. Její částečná standardizace spočívala v transformaci zeměpisných souřadnic rohů mapových listů do WGS84, přítisku pravoúhlé rovinné sítě Mercatorova příčného válcového konformního zobrazení (Universal Transverse Mercator) a rozšíření o mimorámové údaje v anglickém jazyce. Obdobným způsobem byly v letech 1997–1998 upraveny a vydány mapy vojenských výcvikových prostorů a Mapa průchodnosti terénu 1 : 100 000.

Mezitím byl v r. 1995 schválen Úvodní projekt tvorby a obnovy topografických map v topografické službě AČR po roce 1997. Na jeho základě byl v letech 1997–1998 zpracován návrh nových (již standardizovaných) topografických map měřítek 1 : 25 000, 1 : 50 000 a 1 : 100 000. Technologie zpracování topografických map byla postavena na softwarové platformě ARC/INFO. Byla založena na aplikaci postupů automatizovaného generování obrazu mapy z aktuálních dat DMÚ 25 postupným vytvářením tzv. kartografických modelů pro jednotlivá měřítka topografických map. Při zpracování kartografických modelů map byl použit poloautomatický a interaktivní způsob, kdy převážná část obsahu map byla generována a zobrazována, případně generalizována automatizovaně, nicméně s nutností zásahu kartografa při řešení kolizí mezi prvky, odsunů popisů, umístění názvosloví apod. Výsledkem této části technologie bylo zpracování digitálních tiskových podkladů, které byly postoupeny k polygrafickému zpracování a tisku finálních map.

V r. 1994 byla ve VZÚ zahájena příprava tvorby map pro společné operace Joint Operations Graphic 1:250,000 v pozemní i letecké verzi. V letech 1996–1999 byly obě mapy vydány poprvé a od té doby jsou z prostoru výrobní odpovědnosti ČR v rámci NATO (5 mapových listů) periodicky vydávány.

Joint Operations Graphic 1:250,000

Za mapy Joint Operations Graphic 1:250,000 služba obdržela od Kartografické společnosti ČR ocenění Mapa roku 1998

 

Standardizované Topografická mapa 1 : 25 000

Za standardizované topografické mapy 1 : 25 000 a 1 : 50 000 služba obdržela od Kartografické společnosti ČR ocenění Mapa roku 2003

Významnou skupinu map, jejichž tvorbou se služba vždy zabývala, představují letecké mapy. Tyto mapy jsou vydávány v úzké spolupráci s orgány letectva a s využitím jimi dodaných podkladů zpočátku v široké škále druhů a měřítek. V návaznosti na uplatňování vládního usnesení o přechodu vojenského a civilního letectva na normy ICAO při řízení letového provozu nad územím ČR došlo postupně k redukci sortimentu leteckých map. Od r. 1998 jsou tyto mapy vydávány ve WGS84. V letech 2001–2002 byla produkce leteckých map rozšířena o nové typy standardizovaných leteckých map určených pro zajištění součinnosti v rámci NATO (např. Transit Flying Chart (Low Level) 1:250,000, Low Flying Chart (CZE) 1:500,000).

Široký sortiment mapových produktů služba zpracovává v oblasti tematických map. Do této skupiny patří např. mapy geodetických údajů, mapy průchodnosti terénu a mapy vojenských výcvikových prostorů (později mapy vojenských újezdů), automapy, plány měst a další produkty, které byly rovněž postupně vydávány podle standardů NATO. V případě plánů měst byla jejich produkce ukončena již na počátku 90. let a podle potřeby jsou využívány komerční produkty. V polovině 90. let byla jako náhradní řešení za plány měst vyvinuta technologie tvorby fotomap měst. Sériová výroba těchto map však nebyla zahájena.

Další skupinu mapových produktů tvoří účelová vydání, která služba výrobně zabezpečuje na základě specifických potřeb a požadavků vojenských uživatelů. Jde např. o mapy součinnosti, lesních hospodářských celků, anaglyfové mapy, speciální mapové produkty pro řešení krizových situací, fiktivní mapy pro vojenská cvičení a štábní nácviky apod. Význam operativní a nízkonákladové tvorby účelových kartografických produktů vzrostl zejména v souvislosti s potřebami ozbrojených sil při výcviku vojsk či při plnění mírových i krizových úkolů, pro krajská vojenská velitelství, pro různé projekty apod. Na tvorbě těchto produktů se podílí vedle základních výrobních složek služby i součásti služby na operačních stupních velení.

Vedle tvorby map z území republiky se služba zabývá i zpracováním map ze zahraničního území. Standardní tvorba těchto map byla z důvodu mezinárodních a společenských změn na počátku 90. let minulého století ukončena a byla nahrazena operativní tvorbou celé řady účelových mapových produktů z požadovaných prostorů k zabezpečení plnění aktuálních úkolů.

V oblasti vojenské geografie se stoupající angažovaností AČR v zahraničních operacích vzrostla potřeba získávat, zpracovávat a poskytovat složkám rezortu obrany rychlé a aktuální informace z krizových oblastí celého světa v textové a grafické formě. Vznikl tak systém edičních řad geografických informačních produktů, které se staly nedílnou součástí studijních a pracovních podkladů pro přípravu a činnost jednotek a příslušníků armády při plnění úkolů zejména v zahraničních operacích.

V ediční řadě Svět slovem a mapou byly zpracovány a vydány publikace o kontinentech Evropa, Asie, Severní a Jižní Amerika a Afrika. Připravovány byly tituly Austrálie a Oceánie, Arktida a Antarktida a aktualizace Evropy. Publikace obsahují základní geografické, politicko-vojenské, socioekonomické informace o všech státech světa. Kromě textové části obsahují jednoduché dvoubarevné mapky jednotlivých států (zařazené v textu), dále přehledné geografické tabulky a rovněž přílohové mapy atlasového charakteru s tematikou fyzicko-geografickou, politického rozdělení a hospodářskou (těžba surovin a průmyslová výroba). V r. 2001 vydal VZÚ poslední publikaci z této ediční řady s názvem Afrika. V r. 2002 byly některé státy Evropy aktualizovány, ale už pouze v digitální podobě. V r. 2003 bylo zpracování tohoto typu produktu ukončeno.

Svět slovem a mapou

V edičních řadách Vojenskogeografická informace a Aktuální vojenskogeografická informace byly poskytovány informace o vybraných státech, krizových oblastech nebo prostorech regionálních konfliktů. Produkty byly určeny pro přípravu specialistů a jednotek vysílaných do zahraničních operací či jiných zahraničních aktivit AČR.

Na přelomu tisíciletí byl sortiment geografických informačních produktů rozšířen o ediční řadu Geografická informace, která byla zaměřena na jednotlivé státy střední Evropy, zejména pak na státy sousedící s ČR, a krizové oblasti. Produkt byl určen pro vyšší stupně velení armády, odborné vojenské nebo vládní orgány a vojenské školství a poskytoval základní geografické, socioekonomické a další informace o jednotlivých zemích. Jako poslední publikace vydal VZÚ v r. 2002 Irák a Somálsko. Všechny publikace této ediční řady byly vydány jednorázově a v následujících letech již nebyly aktualizovány.

Od r. 1999 je vydávána ediční řada Rychlá geografická informace (RGI), která poskytuje základní informace a údaje o zájmové oblasti či konkrétní zemi. Je určena pro rychlou informovanost vyšších stupňů velení AČR a odborných vojenských či vládních orgánů a pro přípravu specialistů a jednotek vysílaných do zahraničních operací. Jednotlivé informace jsou vydávány v tištěné formě a dále jsou zpřístupněny vojenským uživatelům v prostředí internetu MO na celoarmádní datové síti.

V r. 1996 byla zpracována Báze dat geografického názvosloví jako digitální ekvivalent Seznamu zeměpisných jmen. Jeho aktualizace a další modernizace probíhala v prostředí VISÚ v časovém horizontu tvorby standardizovaných map v letech 2000–2005. Produkt jako takový již nebyl dále rozvíjen a aktualizován. V souladu s postupem tvorby nového mapového díla je z území ČR postupně naplňován produkt Gazetteer ČR a z celého světa Gazetteer svět. Gazetteer je určen k rychlému souřadnicovému lokalizování situací určených geografickým jménem odkazovaného místa.

Do oblasti zpracování vojenskogeografických informací a dokumentů lze zařadit i podíl součástí služby na zpracování různorodých materiálů spravovaných jinými složkami armády, do nichž služba přispívá buď standardně vyráběnými produkty, nebo produkty pro daný účel vyrobenými. Do této kategorie patřil např. materiál Objekty důležité pro obranu státu, vytvářený na přelomu tisíciletí vojenskou zpravodajskou službou; do něj služba zpracovávala obrazovou dokumentaci na bázi snímků a topografických map a stanovovala polohy jednotlivých objektů ve WGS84.

Trvalou pozornost služba nadále věnuje publikační činnosti, která se v novodobých dějinách již tradičně opírá o vydávání vlastního periodika, Vojenského topografického obzoru (od r. 2002 Vojenský geografický obzor), jehož vydávání trvá v podstatě nepřetržitě od r. 1954. Další z odborných publikací zpracovávaných ve službě byl sborník Acta geodaetica, což byl vědecký časopis, jehož vydávání bylo v r. 2001 zahájeno ve VTOPÚ. Byl vydáván nepravidelně, a to pouze v anglickém jazyce. Sborník sloužil pro prezentaci nejnovějších poznatků z oblasti vývoje a využití nových metod v geodézii a geofyzice a obsahoval podstatné a nové poznatky přednesené na významných mezinárodních vědeckých konferencích.

Vojenský geografický obzor

V oblasti zásobování geografickými produkty došlo v r. 2000 v rámci reorganizace služby ke změnám působnosti VZÚ a zodpovědnost za zásobování přešla na HÚVG. V r. 2003 v rámci další reorganizace služby a zrušení HÚVG přešla tato oblast plně do působnosti VGHMÚř.

Oblast polygrafie prošla v novodobých dějinách rezortu obrany složitým vývojem, který se více či méně dotýkal i součástí služby na všech stupních velení. Výsledkem tohoto procesu je celorezortní působnost služby (konkrétně VGHMÚř) při výkonu funkce polygrafického centra MO.

Na počátku devadesátých let minulého století byl rozkazem ministra obrany vydán Prozatímní organizační řád FMO v míru, kde odpovědnost za polygrafické zabezpečení byla uložena TO GŠ. Základní vymezení působnosti služby v oblasti všeobecné polygrafie a reprografie pak stanovila Koncepce organizačního uspořádání, systému řízení a využívání polygrafických pracovišť AČR z r. 1995. Z této koncepce vyplývala základní opatření v této oblasti, platná od 1. ledna 1996:

– zabezpečení rezortu obrany služební polygrafickou produkcí řídil a koordinoval TO GŠ;

– skladové tiskopisy, služební knihy a terčový materiál byly převedeny do třídy 09 – topografický materiál;

– zabezpečením rezortu obrany služební polygrafickou produkcí, tj. periodiky AČR, předpisy a tiskovinami, byl pověřen VZÚ;

– koncepce vymezila operativní rozmnožování tiskovin MO a GŠ a VZÚ byl stanoven jako gestor této oblasti.

Do r. 2002 byla polygrafická, reprografická a kartoreprodukční pracoviště služby umístěna ve VZÚ a u součástí služby na operačním stupni v Olomouci, Táboře a v Praze a dále u mechanizované divize v Brně. Vedle stacionárních zařízení služba disponovala i pojízdnými reprografickými soupravami REPRO, REPRO M2 a REPRO II-NTS.

Montáž předloh map pro následné kopírování na tiskové formy na polygrafickém pracovišti VZÚ

Tiskový stroj Polly 745 polygrafického pracoviště VZÚ

Systém polygrafického a reprografického zabezpečení potřeb AČR a technická i technologická zastaralost jejich strojního vybavení neodpovídaly trendům rozvoje a potřebám armády, ale ani dosaženému stupni vývoje informačních technologií. Proto byl v r. 2002 zpracován materiál Řešení polygrafie, kartopolygrafie a reprografie v letech 2002–2008, který celou problematiku komplexně zanalyzoval. V souladu s provedenou analýzou a uvedenými závěry byla navržena opatření reformy služby v oblasti polygrafie, kartopolygrafie a reprografie. Mj. bylo rozhodnuto o zrušení „těžkých“ polygrafických provozů na operačních stupních.

V důsledku mezinárodní spolupráce a kooperace se předpokládal nárůst potřeb tisku kartografické produkce standardů NATO, včetně požadavků na zabezpečení polygrafických kapacit pro kartografické a polygrafické zabezpečení mírových operací NATO, zejména ozbrojených sil USA. K řešení těchto požadavků směřovaly i dotace americké vlády, respektive tehdejší americké mapovací agentury v rámci programu FMF.

Protože hlavním nositelem úkolu tvorby standardizovaných map (včetně map pro koaliční spolupráci) se mělo po transformaci služby stát kartografické pracoviště VGHMÚř dislokované v Dobrušce, bylo rozhodnuto zde vybudovat nové moderní polygrafické pracoviště za účelem vytvoření ucelené technologické linky tvorby geografických produktů. Toto pracoviště bylo v letech 2002 a 2003 vybaveno moderními tiskovými stroji KBA Rapida 105 a KBA 74 Karat pořízenými z prostředků FMF.

Tiskové stroje KBA Rapida 105 (vlevo) a KBA 74 Karat (vpravo)

Ke znatelnému posunu došlo v oblasti poskytování odborných služeb, kdy stále většího významu nabývala komplexní geografická podpora součástí rezortu obrany (ale i mimorezortních subjektů) působících na území ČR i mimo ně (včetně přípravy a výcviku). V posledních letech, kdy se pozornost složek armády stále více orientuje na světová ohniska napětí, se ukazuje, že pro potřeby bojové činnosti vojsk, řešení krizových situací vojenského i nevojenského charakteru a přípravu personálu při vojenských cvičeních a štábních nácvicích už nestačí používat pouze předem jasně stanovené a připravené geografické produkty. Požadavky každodenního života jednotek působících v operacích jsou stále více různorodé, mnohdy operativní a předem jasně nedefinovatelné. A tyto požadavky se více či méně dotýkají i geografického zabezpečení.

Možnost vytvářet geografické produkty operativně je dána především masivním nástupem digitálních technologií, dostupností digitálních geografických dat a zejména připraveným personálem schopným plnit operativní úkoly a vytvářet produkty a poskytovat služby podle okamžitých potřeb zadavatelů. Schopnost plnit úkoly geografické podpory ve skutečně „ostrých“ podmínkách prokázala služba zejména v r. 2002, kdy se podílela na geografickém zabezpečení hned tří akcí zvláštního významu. Byly to akce MC TOUR (jednání náčelníků generálních štábů armád NATO ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště), pražský summit NATO a zejména srpnová povodeň. Na všech těchto akcích se služba podílela geografickým zabezpečením jak z míst stálé dislokace, tak působením osob i techniky buď přímo v místě konání, či poprvé i v rozšířených směnách tehdejšího Operačního střediska GŠ (dnešní Společné operační středisko MO).

List účelové mapové kompozice 1 : 10 000 s vyhodnocením povodně v r. 2002 zpracované z dat DMÚ 25, leteckého měřického snímku a hranice zaplaveného území Prahy (zmenšeno)

Geografické zabezpečení strategického stupně bylo do reorganizace služby v r. 2003 doménou zejména k tomu určených složek VZÚ. Ve VTOPÚ byla v té době podpora orientována zejména na oblast geodézie, v omezeném rozsahu byla poskytována i v dalších oblastech. Jednou z nejvýznamnějších aktivit byla geografická podpora krizových orgánů v období ničivých povodní, které v srpnu 2002 postihly především povodí Vltavy a Labe, a tím významnou část ČR od Českých Budějovic až po Hřensko. Postihly však i další místa v republice. V tomto období byl na některých pracovištích služby zaveden nepřetržitý provoz a byla zpracována řada operativních a nestandardních geografických produktů a podkladů na bázi topografických map a leteckých snímků. V následujícím období se služba geodetickými pracemi pravidelně podílela na výstavbě náhradních mostních provizorií v oblastech postižených živelními pohromami.

Měřické práce při výstavbě mostních provizorií

Na operačním a taktickém stupni velení jsou k realizaci geografického zabezpečení předurčeny všechny složky služby a jde v podstatě o převážnou náplň jejich vojenskoodborné činnosti.

Základní struktura plnění úkolů geografického zabezpečení na operačním stupni je následující:

– zajištění geografického zabezpečení operačních velitelství a jim podřízených složek;

– provádění vojenskogeografické a topografické přípravy, školení v oblasti vojenské geografie, technického poradenství při implementaci geografických produktů;

– zpracování vojenskogeografického vyhodnocení zájmového prostoru a analýzy terénu k přípravě operací;

– provádění topografického průzkumu, sběr a správa geografických dat v působnosti a rozsahu operačního velitelství;

– podíl na zpracování grafických štábních dokumentů;

– zabezpečení reprografických a polygrafických prací v působnosti operačního velitelství;

– správa rezerv geografických produktů pro štáb vytvářeného operačního uskupení, jejich distribuce a výdej.

Odborné úkoly vojenských geografů taktického stupně jsou nejvíce svázány s každodenní činností útvarů, k nimž jsou geografové umístěni, a se zajištěním jejich přípravy a výcviku. Vedle této základní činnosti se však také zúčastnili mnohých dalších akcí, mezi nimiž lez jmenovat např. mezinárodní cvičení CANNON CLOUD 2002 (Německo), CLEAN HUNTER 2003 (Německo) apod.

Na taktickém stupni plní úkoly geografického zabezpečení specialisté služby zařazení u vybraných součástí AČR. Tito příslušníci služby všestranně realizují geografické zabezpečení součásti AČR, u níž jsou služebně zařazeni. Plní zejména tyto hlavní úkoly:

– zabezpečení geografickými produkty;

– provádění, případně metodické vedení vojenskogeografické a topografické přípravy;

– zpracování vojenskogeografické charakteristiky prostoru činnosti (podíl zpravodajské přípravě bojiště) stanovené zájmové oblasti včetně účelových analýz terénu;

– tvorba rychlých geografických výstupů;

– zabezpečení technického poradenství a pomoci při implementaci geografických produktů;

– přímé zabezpečení tisku, kopírování a vázání dokumentů.

Významnou součástí odborné práce příslušníků služby bylo jejich působení v multinárodních humanitárních a mírových zahraničních operacích a mezinárodních strukturách. Od počátku 90. let minulého století působí kontingenty AČR v mnoha zahraničních operacích, v mezinárodních sestavách koaličních vojsk, a to v různých částech světa. Geografická podpora těchto kontingentů je prvořadým úkolem služby, a to nejen v místě operačního nasazení, ale zejména v rámci přípravy jednotlivých kontingentů na výjezd do zahraničí. Vojáci musí být před nasazením do příslušné operace všestranně a řádně připraveni, proto zejména v přípravném období je role národní geografické podpory nezastupitelná. Specialisté služby se pravidelně spolupodílí na přípravě kontingentů v rámci školicí a výcvikové činnosti tím, že řídí a provádějí teoretická a někdy i praktická zaměstnání přípravy vojáků před jejich vysláním do zahraniční operace (prezentace v oblasti geografického a meteorologického vyhodnocení prostoru nasazení).

Součástí geografické podpory kontingentů AČR před vysláním do zahraničních operací je zabezpečení tištěnými produkty, digitálními podklady a daty, které svou formou, obsahem, rozsahem a kvalitou v maximální možné míře odpovídají požadavku konkrétního uživatele v konkrétním prostoru a čase. Vedle zabezpečení mapovými produkty jsou k získání názorné představy o geografických poměrech v oblasti zpracovávány i anaglyfické letecké a družicové snímky, ortofota, plány měst, družicové mapy a komplexní vojenskogeografické dokumentace a informace.

Specialisté služby byli pověřeni splněním konkrétních specifických úkolů geografické podpory zahraničních operací AČR v místě operačního nasazení národních kontingentů nebo kontingentů spojeneckých vojsk. V takovém případě do stanoveného prostoru vojenští geografové přicestovali pouze na časově omezené období a za účelem splnění odborného úkolu. V r. 2002 například specialisté služby plnili úkoly geodetického zaměření prostoru pyrotechnických asanací v Bosně a Hercegovině (mise SFOR – Stabilisation Force).

V r. 2002 služba poprvé obsadila funkci náčelníka oddělení geografické podpory NATO (SHAPE, Mons, Belgie).

S problematikou geografické podpory činnosti vojsk úzce souvisí i oblast mobilních a přemístitelných prostředků geografického zabezpečení. Do služby byla postupně zaváděna jejich nová generace odpovídající svými parametry moderním požadavkům expedičních armád.

V této oblasti služba úspěšně navázala na svoje předchozí aktivity. Zpočátku byly využívány mobilní prostředky na podvozku Praga V3S GEOS, TOPOS a POČTÁŘ (ten byl v r. 2002 přestavěn na Mobilní pracoviště analýz terénu (MOPAT), posléze na Mobilní soupravu geografické podpory strategického stupně (MOGEP).

Na taktickém stupni byl v r. 1999 geografické skupině 4. brigády rychlého nasazení přidělen prototyp mobilního reprografického prostředku REPRO II. Souprava obsahovala technické a technologické prostředky a nástroje pro tvorbu digitálních analýz terénu. Souprava byla využívána pro zabezpečení digitálními geografickými podklady v terénu a jako polní tiskárna k reprografické podpoře brigády.

 

[Předchozí: Vojenská geografie na přelomu 80. a 90. let minulého století (1985-1994). Následující: Vojenská geografie po hluboké reorganizaci služby (2003-2008)]

 

 

 

Nahoru